Stannol

Stannol
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název 1H-stannol
Sumární vzorec C4H6Sn
Identifikace
Registrační číslo CAS 288-07-3
PubChem 71357546
SMILES [SnH2]1C=CC=C1
InChI InChI=1S/C4H4.Sn.2H/c1-3-4-2;;;/h1-4H;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost 172,80 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stannol je organická sloučenina se vzorcem C4H6Sn. Patří mezi metaloly, nenasycené pětičlenné cykly obsahující atom kovu. Je strukturním analogem pyrrolu, kde je dusík nahrazen atomem cínu. Jsou také známy jeho substituované deriváty, souhrnně nazývané stannoly.[1]

1λ2-Stannol má vzorec C4H4Sn, bez vodíkových atomů navázaných na cín; ten má oxidační číslo +2.[2]

Příklady

1,1-Dibutylstannol je světle žlutá kapalina, připravovaná reakcí 1,4-dilithio-buta-1,3-dienu a dibutylcíndichloridu.[3]

1,1-dibutylstannol

Příprava a reakce

1,1-Dimethyl-2,3,4,5-tetrafenyl-1H-stannol lze připravit reakcí 1,4-dilithio-1,2,3,4-tetrafenylbuta-1,3-dienu a dimethylcíndichloridu.[4]

1,1- disubstituované stannoly mohou být vytvořeny [2+2+1] cykloadicí dvou ekvivalentů acetylenu na jeden ekvivalent organostannanu SnR2.[5]

Odkazy

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Stannol na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stannole na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Jacques Dubac; Andre Laporterie; Georges Manuel. Group 14 metalloles. 1. Synthesis, organic chemistry, and physicochemical data. Chemical Reviews. 1990, s. 215. doi:10.1021/cr00099a008. 
  2. ↑ DTXSID70781612 [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ Arthur J. Ashe; Samir Mahmoud. 1,4-Dilithio-1,3-butadienes. Organometallics. 1988, s. 1878. doi:10.1021/om00098a034. 
  4. ↑ Dictionary of Organic Compounds. Příprava vydání J. I. G. Cadogan, S. V. Ley, G. Pattenden, R. A. Raphael, C. W. Rees. [s.l.]: Chapman & Hall, 1996. ISBN 978-0-412-54090-5. S. 4219. 
  5. ↑ A. G. Davies. Organotin Chemistry. [s.l.]: Wiley-VCH, 2004. Dostupné online. ISBN 978-3-527-31023-4. S. 129. 

Zdroj