Spiridione Petrovich

Dr. Spiridione Petrovich
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Dalmatského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Zemský hejtman Dalmácie
Ve funkci:
1861 – 1870
Stranická příslušnost
Členství dalmatští autonomisté (autonomaši)
Narození 1804
Zadar
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí listopad 1870
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Spiridione Petrovich též Spiridone, chorvatsky Spiridon Petrović nebo Špiro Petrović (1804[1]Zadar[2] – listopad 1870[1][3]), byl rakouský právník a politik z Dalmácie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu, od roku 1861 zemský hejtman Dalmácie.

Biografie

Roku 1849 se uvádí jako Spiridion Petrovich, advokát v Zadaru.[4] V říjnu 1849 mu byl udělen Řád železné koruny.[5] V srpnu 1869 získal i Císařský rakouský řád Leopoldův.[6] Historik Giuseppe Praga uvádí Petroviche jako nejznámějšího tehdejšího dalmatského právníka.[7]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Zadar-venkov. Tehdy se uváděl coby advokát.[2] Řadil se ke sněmovní levici.[8]

Do politiky se znovu zapojil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách roku 1861 byl zvolen za poslance Dalmatského zemského sněmu a stal se téhož roku zemským hejtmanem Dalmácie (předsedou sněmu a nejvyšším představitelem zemské samosprávy).[9] V této funkci byl potvrzen i roku 1864[10] a roku 1867.[11] Ve funkci předsedy zemského sněmu je uváděn i roku 1870.[12] V červenci 1870 byl opět zvolen za poslance zemského sněmu.[13]

Pocházel z etnicky srbského prostředí,[14] ale patřil do politického proudu dalmatských autonomistů, tzv. autonomaši, nazývaných někdy pejorativně i talijanaši, kteří prosazovali multietnickou dalmatskou identitu a zůstávali napojení na italský kulturní okruh.[15] Sám byl bilingvní.[14]

Zemřel v roce 1870.[1] Pohřben byl za velké účasti veřejnosti 30. listopadu 1870 v Zadaru.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Radovi Instituta Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti u Zadru, Svazky 24–25. [s.l.]: Akademija, 1977. Dostupné online. S. 35. (chorvatsky) 
  2. ↑ a b Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b Aus Zara. Neues Fremden-Blatt. Prosinec 1870, čís. 337, s. 4. Dostupné online. 
  4. ↑ Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 37. (německy) 
  5. ↑ Klagenfurter Zeitung, 25. 10. 1849, s. 1.
  6. ↑ Österreichische Zeitschrift für Verwaltung, 26. 8. 1869, s. 4.
  7. ↑ PRAGA, Giuseppe. History of Dalmatia. [s.l.]: Giardini, 1993. 363 s. Dostupné online. ISBN 9788842702955. S. 232. (anglicky) 
  8. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  9. ↑ Klagenfurter Zeitung, 9. 4. 1861, s. 1.
  10. ↑ Klagenfurter Zeitung, 22. 9. 1864, s. 1.
  11. ↑ Allgemeine Österreichische Gerichtszeitung, 8. 3. 1867, s. 8.
  12. ↑ Neue Freie Presse, 3. 1. 1870, s. 1.
  13. ↑ [Neue Freie Presse, 12. 7. 1870, s. 3.]
  14. ↑ a b MONZALI, Luciano. The Italians of Dalmatia: From Italian Unification to World War I. [s.l.]: University of Toronto Press, 2009. 403 s. Dostupné online. ISBN 9780802099310. S. 45, 49, 54. (anglicky) 
  15. ↑ VRANDEČIĆ, Josip. Dalmatinski autonomistički pokret u XIX. stoljeću. [s.l.]: Dom i svijet, 2002. 331 s. Dostupné online. ISBN 9789536491605. S. 107. (chorvatsky) 

Zdroj