Spermatocyt

Zárodečný epitel (1- bazální membrána, 2-spermatogonium,3- spermatocyt I.řádu,4- spermatocyt II. řádu, 5- spermatida, 7-Sertoliho buňky, 8-tight junction)

Spermatocyty jsou poslední generací buněk, která vzniká během dělení spermatogonií. V průběhu meiózy prochází spermatocyt dvojím následným dělením, které má za následek snížení počtu chromozomů i množství DNA v buňce na polovinu a vznik spermatid, a spermiogenezi. Při spermiogenezi procházejí spermatidy složitým procesem cytodiferenciace, která končí zralou spermií.[1]

Popis

Spermatocyty I. řádu

Histologický snímek epitelu varlat (1-lumen,2-spermatidy,3-spermatocyty,4-spermatogonium,5-Sertoliho buňky, 6-miofibroblasty,7-Leydigovy buňky)

Spermatocyty I. řádu, nazývané i primární spermatocyty, můžeme najít ve vrstvě nad spermatogoniemi. Tyto buňky jsou největšími buňkami, které jsou v semenném epitelu. Brzy po svém vzniku vstupují spermatocyty I. řádu do profáze prvního redukčního dělení. Tímhle krokem je zahájena meióza.[2] V tuto chvíli obsahuje primární spermatocyt 46 (44 + XY) chromozomů a 4N DNA (N značí buď haploidní set chromozomů [23 u člověka], či množství DNA v tomto setu obsažené). Buňka prochází během profáze čtyřmi stádii: leptotenním, zygotenním, pachytenním, a diplotenním. Dospívá až do stadia diakineze, ústící v separaci chromozomů.[3] Profáze I. zracího dělení je dlouhá, trvá 22 dní. V semenném epitelu proto nacházíme četné spermatocyty I. řádu.[2] V těchto stadiích meiózy dochází k překřižování ramének chromozomů (tzv. crossing-over). Poté vstupuje buňka do metafáze a v následující anafázi putují chromozomy k protilehlým pólům. Jádra spermatocytů I. řádu jsou charakterizovaná přítomností chromozomů v různých fázích spiralizace.[3]

Spermatocyty II. řádu

Meióza

Spermatocyty II. řádu, nebo také i sekundární spermatocyty, obsahují pouze haploidní počet chromozomů 23 [2] (22 + X nebo 22+ Y)[3]. Toto omezení jejich počtu (z 46 na 23) je doprovázeno snížením množství DNA v buňce (z 4N na 2N). Sekundární spermatocyty obsahují sférické jádro bez jadérek a mají cytoplazmu bohatou na ribozomy. Jsou uloženy ve 2-3 vrstvách v blízkosti lumen semenotvorného kanálku.[2] Spermatocyty II. řádu zastihneme v řezech jen zřídka, protože jsou to buňky existující jen krátce, které zůstávají v interfázi jen malou chvíli a pak rychle vstupují do druhého meiotického dělení. Tímto dělením z nich vznikají spermatidy. Spermatidy jsou buňky, které obsahují 23 chromozomů.[3] Vzhledem k tomu, že mezi prvým a druhým meiotickým dělením neprobíhá žádná S-fáze (syntéza DNA), je množství DNA v buňce zredukované na polovinu, čím vznikají haploidní (1N) elementy.[3][4] Můžeme tedy říct, že výsledkem celého meiotického procesu jsou tedy buňky s haploidním množstvím chromozomů. S oplozením se pak navracejí k normálnímu diploidnímu počtu. Meióza tedy zaručuje svou redukční povahou konstantní (fixní) počet chromozomů každého živočišného druhu.[3]

Reference

  1. ↑ JUNQUIERA, L. Carlos; CARNEIRO, José; KELLEY, Robert O.. Základy histologie. 1. vyd. Jinočany : H & H, 1997.S.403
  2. ↑ a b c d KONRÁDOVÁ, Václava; UHLÍK, Jiří; VAJNER, Luděk. Funkční histologie. 2. vyd. Jinočany : H & H, 2000.S.201
  3. ↑ a b c d e f JUNQUIERA, L. Carlos; CARNEIRO, José; KELLEY, Robert O.. Základy histologie. 1. vyd. Jinočany : H & H, 1997.S.404
  4. ↑ KIERSZENBAUM Abraham; TRES, Laura. Histology and Cell Biology: An Introduction to Pathology. 3. vyd. ELSEVIER, 2011.S.575

Zdroj