Sonderkommando

Sonderkommando (něm., česky zvláštní jednotka / komando) je časté obecné označení užívané v literatuře pro nebojové oddíly jednotek Waffen SS a příslušníků SD Heinricha Himmlera, které prováděly masakry civilistů a zajatých vojáků v týlu německých vojsk zpočátku v Polsku a později po celé Evropě. Ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa se tímto termínem označovaly dočasné skupiny speciálních kommand – vězňů, tzv. „nositelů tajemství“, kteří žili odděleně v jiných lepších podmínkách a vykonávali nejdrastičtější manipulaci s lidmi. Měli na starost práci v plynových komorách jak při zplyňování, tak i spalování a pohřbívání mrtvol. Tvořili jej pouze vězňové, kteří měli dozor strážců a čas jejich života byl vyměřen zpravidla na tři až čtyři měsíce. Byli obvykle fyzicky a zejména psychicky silní, neboť manipulovali i se svými příbuznými.^[1] Celkově byli zdatní, dobře živení a téměř jen židovského původu (Sověti, Poláci, Češi i další národy). K tomu účelu byli vybíráni vedením tábora, popř. k tomuto trestnímu oddílu byli přeloženi za přestupky.

Činnost Sonderkommand ve vyhlazovacích táborech

Práce členů sonderkommanda byla tou nejhroznější v táboře – museli vytahovat mrtvá těla z plynových komor, dopravovat je do pecí, popř. na hranice a pálit je, rovněž se starat o plynové komory, čistit je od krve a výkalů, odstraňovat z kremačních pecí popel, někdy ho dávat i do uren, ale také například vytrhávat mrtvým lidem zlaté zuby, skládat jejich ošacení a boty na hromady či také pomáhat lidem s vysvlékáním před smrtí. Ostatním vězňům v táboře byl kontakt s členy sonderkommand přísně zakázán, jejich členové byli od ostatních vždy izolováni. Stávalo se rovněž, že museli v pecích pálit i členy vlastní rodiny. Odmítnout však tuto práci udělat znamenalo téměř vždy být zastřelen či hozen živý do hořící pece.

Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech – Auschwitz-Birkenau, Chełmno, Belzec, Treblinka, Sobibór, Lublin-Majdanek. Další sonderkommanda vznikala v rámci tzv. Akce 1005 (Aktion 1005), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných nacisty ve východní Evropě. Tato sonderkommanda operovala na území Polska a okupovaných územích Sovětského svazu, později i v někdejší Jugoslávii.^[2] Nacisté ve snaze o zametení stop členy sonderkommand postupně zabíjeli, aby nemohli vynášet informace dál. Mnohým se však hrozná svědectví podařilo i přesto vynést z tábora pryč a někteří členové sonderkommand i konec války přežili.

Vězeň Erich Kulka, který věznění v několika táborech přežil a s některými členy sonderkommanda se osobně znal, vzpomíná:

„Sonderkommando bylo od ostatních vězňů vždy isolováno a všem ostatním vězňům bylo zakázáno se s nimi stýkat. … Povaha práce měla na duševní stav lidí zhoubný vliv. Otupěli, stali se bezcitnými a dokonce jejich fysiognomie se změnila tak, že jeden podobal se surovým výrazem druhému. Každé Sonderkommando bylo automaticky odsouzeno k smrti.“

Odraz v umění

Literatura

Velmi podrobně je vylíčena úloha sonderkommanda v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau v knize Svědkové z továrny na smrt, která se soustředí na osudy jejich členů, vznik a vývoj jednotlivých bloků tábora, řešení otázky „zvláštního zacházení“ (Sonderbehandlung) včetně podrobných popisů náplně práce jejich jednotlivých členů, rovněž popisuje vzpouru jejich členů a následnou porážku. Kniha má výpovědní hodnotu na úrovni vzpomínek očitých svědků i členů sonderkommanda, kteří se dožili osvobození, a obsahuje také několik málo fotografií pořízených vězni.

• Friedler E.,Siebert B., Kilian A.: Svědkové z továrny na smrt, Praha, 2007
• Kulka, Erich: My mrtví žalujeme! – Svědectví dvou bývalých vězňů o zločinu v Osvěnčíně-Birkenau, Vsetín, 1945
• Venezia, Shlomo: V pekle plynových komor, 2010

Kinematografie

Maďarský snímek Saulův syn (Saul fia, 2015) zobrazuje příběh příslušníka sonderkommanda.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sonderkommando na Wikimedia Commons
• Francouzská stránka o osvětimském Sonderkommandu

Zdroj