Socialistická internacionála

Socialistická internacionála
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Vznik 3. června 1951
Právní forma spolek
Sídlo Londýn, Spojené království
Členové 153 organizace
Lídr Jorgos Papandreu (2006–2022), António Guterres (1999–2005) a Pedro Sánchez
Oficiální web socialistinternational.org, internationalesocialiste.org a internacionalsocialista.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socialistická internacionála (SI, anglicky Socialist International) je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, demokraticko-socialistické, labouristické, případně též sociálně liberální a levicově nacionalistické politické strany a hnutí. Ve své současné podobě existuje od roku 1951, kdy byla ustanovena na sjezdu ve Frankfurtu.

Ideově navazuje na předválečnou Druhou internacionálu. Jako nevládní organizace má konzultativní status při OSN.

Českým zástupce při Internacionále je Sociální demokracie jako plnohodnotný člen, po dobu totalitního Československa držela exilová ČSSD post pozorovatele.

Od ledna 2006 je předsedou SI řecký politik Jorgos Papandreu.


Fungování

SI je řízena Kongresem, který se schází každé tři až čtyři roky, a Radou, která zahrnuje členské strany a organizace, která se schází dvakrát ročně. Sekretariát Internacionály sídlí v Londýně, při SI existují výbory a pracovní skupiny, vytvářející stanoviska a programy na témata jako migrace, lidská práva, Blízký východ, kurdská otázka atd.

Strana evropských socialistů (evropská politická strana) funguje jako přidružená organizace při SI.

Historie

Zpočátku byly členskými stranami hlavně strany působící v evropských zemích a organizace měla pouze několik členů mimo Evropu a žádné zastoupení v Latinské Americe. Hlavní nárůst členství nastal v devadesátých letech. V osmdesátých letech vzala SI pod záštitu Sandinistickou národně osvobozeneckou frontu, jejíž levicová vláda byla v konfliktu se Spojenými státy, Stranu nezávislosti Portorika nebo FRELIMO. Status pozorovatelské strany získal například palestinský Fatah. Po pádu sovětského bloku byly přijaty některé ex-komunistické strany, odmítnuta ale byla například Socialistická strana Srbska (z důvodu nerespektování demokratických principů fungování státu).

Summity

  1. Německo Frankfurt nad Mohanem 1951
  2. Itálie Milán 1952
  3. Švédsko Stockholm 1953
  4. Spojené království Londýn 1955
  5. Rakousko Vídeň 1957
  6. Německo Hamburk 1959
  7. Itálie Řím 1961
  8. Nizozemsko Amsterdam 1963
  9. Belgie Brusel 1964
  10. Švédsko Stockholm 1966
  11. Spojené království Eastbourne 1969
  12. Rakousko Vídeň 1972
  13. Švýcarsko Ženeva 1976
  14. Kanada Vancouver 1978
  15. Španělsko Madrid 1980
  16. Portugalsko Albufeira 1983
  17. Peru Lima 1986
  18. Švédsko Stockholm 1989
  19. Německo Berlín 1992
  20. USA New York 1996
  21. Francie Paříž 1999
  22. Brazílie São Paulo 2003
  23. Řecko Athény 2008
  24. Jižní Afrika Kapské Město 2012
  25. Kolumbie Cartagena 2017

Externí odkazy

Zdroj