Socha svaté Notburgy (Bezno)

Socha svaté Notburgy
Základní údaje
Kód památky 15132/2-1492 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
Umístění
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha svaté Notburgy v Bezně je barokní pískovcová[1] socha z 1. poloviny 18. století[2][3][4] stojící u rybníka v severní části návsi.[1][3]

Popis

Celkový pohled

Podstavec

Základnu tvoří pravoúhlá novodobá betonová podnož; původně zděná.[1] Na ní spočívá čtyřboký podstavec s vyžlabenými rohy. Dolní část dříku podstavce je baňatě rozšířená. Na východní a severní straně podstavce jsou umístěny dvě kartuše s rozdílnými erby zakončené korunami.[1] Podstavec je nahoře zakončen trojdílnou římsovou hlavicí.[3] Výška podstavce se sochou (bez betonové podnože) je 3,6 metrů.[1]

Socha

Vrcholová skupina je tvořena dvěma sochami: postavy stojící ženy, sv. Notburgy, a klečícího muže, žebráka, zřejmě dítěte.[3][1]Výška samotného sousoší je asi 1,6 m.[1]

Postava světice je vyvinuta v kontrapostu, váhu těla nese pravá noha, a je natočena k levé straně.[3] V pravé ruce drží srp, v levé nádobu[4][5] (tašku,[1] košík).[3] Postava je oblečena do prostého šatu se zřasenou sukní a zástěrou.[3] Hlavu zdobí pozlacená paprsčitá svatozář.[3]

Postava prosebníka klečí u levé nohy světice. Postava je zobrazena z profilu, má sepjaté ruce a vzhlíží ke světici.[3] Oblečena je do kalhot a krátkého kabátce. Vzadu za postavou prosebníka leží mošna.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i Původní doplňkový list památky
  2. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. S. 75. 
  3. a b c d e f g h i socha sv. Notburgy - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. 
  4. a b Původní evidenční list památky
  5. BAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. XXI. Politický okres Mladoboleslavský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. S. 15, 16. 

Externí odkazy

Zdroj