Smolnice (Chodov)

Smolnice
Budova školy
Budova školy
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Chodov
Okres Sokolov
Kraj Karlovarský
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°16′3″ s. š., 12°44′23″ v. d.
Základní informace
Katastrální území Dolní Chodov
Nadmořská výška 460 m n. m.
Počet domů 0 (1980)
Smolnice
Smolnice
Další údaje
Zaniklé obce.cz 339
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smolnice (německy Pechgrün) je zaniklá vesnice, část města Chodov v okrese Sokolov. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 460 m v údolí Černého potoka asi 3 km severně od Chodova.[1] Není zde evidována žádná adresa, v roce 1980 zde již nikdo nežil. V roce 1925 se stala částí obce Smolnice dříve samostatná obec Nové Chalupy, o níž je první písemná zmínka z roku 1356.

Název

Odborník na toponomastiku Antonín Profous spojuje německé jméno vesnice Pechgrün se sběrem a zpracováním smůly. Německé „Pech“ = česky „smůla“ se používala jako surovina pro např. bednáře či ševce. Pálením borovicových polen se získávala kolomaz pro jircháře. České pojmenování Smolnice tedy respektuje smysl původního německého názvu. V loketském šlikovském urbáři z roku 1525 se objevují podoby jména vesnice jako Bechgruen, Bechgrun, Pechgrun a Bechegrun.[2] Nakonec se ustálil název Pechgrün a používal se až do roku 1948, kdy byla obec přejmenována na Smolnici.[3]

Historie

Vznik vesnice se dává do souvislosti s kolonizací regionu německým obyvatelstvem v průběhu 13. století. V okolí Chodova, kde se nacházela Smolnice, prováděl klášter ve Waldsassenu systematické osídlování kraje při úpatí Krušných hor. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1356, kdy klášter ve Waldsassenu prodal do té doby jednotné chodovské panství. To si rozdělilo několik nových majitelů. Podle církevních dokumentů se v tomto roce objevuje jistý Heinrich von Pechgrün. V roce 1525 byl pánem Horního Chodova man loketského hradu Mattheus Unruhr. Na počátku třicetileté války se stala Smolnice součástí panství pánů z Plankenheimu. V berní rule z roku 1654 je již uváděn jako majitel panství Markus Maxmilianus von Plankenheim. Za vlády pánů z Plankenheimu došlo k prudkému rozvoji Smolnice i Nových Chalup. Po smrti Franzce von Plankenkeima vymřel rod po meči a chodovské panství koupilo město Loket. Od roku 1875 sídlila ve Smolnici škola, která sloužila až do 60. let 20. století. V období první republiky byly ve Smolnici tři hostince, jeden v Nových Chalupách. Po druhé světové válce došlo k nuceném vysídlení německého obyvatelstva. Množství německých antifašistů a potřeba nepostradatelných profesí bylo důvodem, proč nebyla odsunuta asi třetina německých obyvatel Smolnice.[4] Až do roku 1960 byla Smolnice samostatnou obcí, která však v letech 1949–1960 spadala do okresu Karlovy Vary. V roce 1960 ztratila statut obce a stala se součástí obce Stará Chodovská, v roce 1964 byla připojena k Chodovu. Poté byl zahájen výkup smolnických domů a ves se začala vylidňovat. Ve školním roce 1965/1966 chodilo do smolnické školy jen osm žáků a škola byla zrušena. Při sčítání obyvatel a domů v roce 1970 stál ve Smolnici jediný dům se čtyřmi obyvateli.[2] Území se stalo výsypným prostorem skrývky dolu Jiří. V místech zaniklé Smolnice se rozkládá rozlehlá Smolnická výsypka. Tisíce kubických metrů nadložních jílů z dolu Jiří překryly území Smolnice více než sto metrů vysokou vrstvou skrývkových jílů. Zanikly i rybníky, které po staletí patřily k vesnici.[4]

Nová zvonice

Zachovala se alej dubů podél staré cesty ze Smolnice do Chodova. Po staré cestě chodili obyvatelé Smolnice do Chodova, mimo jiné i na mše do kostela svatého Vavřince.[5]

Přírodní poměry

Území Smolnice se nacházelo na rozhraní Krušný hor a Sokolovské pánve, větší částí v Sokolovské pánvi.[6] Smolnicí protékal Černý potok. Okolo se nacházelo patnáct rybníků, část z nich chovných.[4]

Obyvatelstvo

Obyvatelé nacházeli obživu v zemědělství, pastevectví a chovu ryb. Výrazný rozvoj v polovině 19. století znamenala těžba uhlí a kaolínu. Do provozu byl uveden minerální závod, v Chodově začala pracovat porcelánka, kde nacházeli obživu i obyvatelé Smolnice.[2]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 552 obyvatel, z nichž bylo 550 Němců a dva cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 507 obyvatel, k evangelické 45 obyvatel.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů Smolnice[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980
Počet obyvatel 298 361 428 514 548 552 654 291 397 4 -
Počet domů 50 63 67 74 74 76 99 106 90 1 -
Vývoj počtu obyvatel a domů Nových Chalup[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980
Počet obyvatel 79 82 79 83 83 82 95 39 - - -
Počet domů 14 15 16 15 15 16 18 14 - - -

Pamětihodnosti

Ve vesnici stála barokní kaplička s nápadnou sanktusovou věžičkou. Původní zasvěcení není známé, v nice nad vchodem lze z fotografií identifikovat sošku Pannu Marii s Ježíškem.[9]

V roce 2017 byl nalezen původní zvon ze smolnické kapličky, odlitý v roce 1827 v Chebu, který v kapličce visel až do roku 1968. Nalezený zvon byl zavěšen do nově zřízené zvoničky u přírodního rekreačního koupaliště Bílá Voda, aby si kolemjdoucí zazvoněním připomněl zaniklou vesnici. Po slavnostním znovuvysvěcení byl nahrazen kopií. Originál je uschovaný v síni tradic v Chodově.[10] Informace o zaniklé vesnici je možné si přečíst na několika panelech při staré cestě z Chodova do zaniklé Smolnice, dnešní ulice Poděbradova, která vede ke koupališti. Zde je možné se seznámit s historií zaniklé osady díky dvaceti informačním panelům, instalovaných na sloupech veřejného osvětlení.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRIESER, A. Übersichtskarte des Falkenau-Elbogen-Karlsbader Braunkohlenrevieres, doplněná k datu 1.1.1929. Praha: Hornicko-hutnické nakladatelství Prometheus, 1931. 
  2. ↑ a b c PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny. Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. 235 s. ISBN 80-238-7153-6. Kapitola Smolnice, s. 184–189. 
  3. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  4. ↑ a b c BĚLOHLÁVEK, Miloš. Smolnice, zasypaná ves. Chodov: Město Chodov, 2019. 31 s. ISBN 978-80-907595-2-7. 
  5. ↑ Alej U Bílé Vody [online]. Praha: arnika.org [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ CENIA. Geomorfologická mapa území [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Pechgrün. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 252. 
  8. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 4. 
  9. ↑ PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 228. 
  10. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloš. Smolnický zvon [online]. Chodov: 2018-10-17 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zaniklou obec Smolnice v Chodově na Sokolovsku připomíná venkovní expozice. Český rozhlas [online]. 2019-09-04 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj