Slukovec asijský

Jak číst taxoboxSlukovec asijský
alternativní popis obrázku chybí
Svatební šat
alternativní popis obrázku chybí
Prostý šat
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď slukovití (Scolopacidae)
Rod slukovec (Limnodromus)
Binomické jméno
Limnodromus semipalmatus
(Blyth, 1848)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slukovec asijský (Limnodromus semipalmatus) je druh slukovitého ptáka, který hnízdí na sibiřské Rusi, v Mongolsku a Číně a na zimu táhne hlavně do jihovýchodní Asie. Druh se vyznačuje dlouhým, rovným a po celé délce stejně robustním zobákem s tupou špičkou.

Systematika

Druh popsal Edward Blyth v roce 1848.[2] Řadí se do malého rodu Limnodromus v rámci čeledi slukovitých a řádu dlouhokřídlých. Netvoří žádné poddruhy.[3]

Rodové jméno Limnodromus je kombinací starořeckých slov imnē („bažina“) a -dromos („běžec“). Druhové jméno semipalmatus pochází z latinského semi („polovina“ či „malý“) a palmatus („dlaňový“), což odkazuje k blanitým nohám.[4][5]

Rozšíření a populace

Hnízdí v několika geograficky oddělených stepních oblastech Asie od ruské západní Sibiře po jih Mongolska a severovýchodní Čínu. Mimo hnízdní období byli slukovci asijští zaznamenání ve velmi velkém areálu výskytu od Nového Zélandu a Austrálie přes jihovýchodní a jižní Asii po Japonsko, Koreu, Kazachstán a Uzbekistán. Těžiště výskytu v zimě se nachází na Jávě a Sulawesi. Celková populace se v roce 2016 odhadovala na cca 23 000 jedinců.[6]

Popis

Tento středně velký až větší bahňák dosahuje výšky 34–36 cm a váhy kolem 180 g. Křídlo je dlouhé 174–188 mm, zobák 75–88 mm, běhák 46–54 mm, ocas 60–67 mm.[7] Tmavý zobák je dlouhý, statný, rovný a tupě zakončený. Ve svatebním šatu má načervenalou hlavu, hruď a hřbet, zatímco spodina je bílá. V prostém šatu má flekovanou šedohnědou hlavu, hruď a hřbet, spodina zůstává bílá.[8]

Jak ve svatebním, tak v prostém šatu se velmi podobá břehoušovi rudému, se kterým často tvoří volná hejna, ve kterých mohou být slukovci asijští snadno přehlédnuti a považováni za mnohem početnější břehouše rudé. Klíčovým odlišovacím znakem slukovce asijského oproti břehoušovi rudém je jeho menší velikost (slukovec je o cca 15 % menší) a zobák, který je u slukovce rovný (u břehouše mírně prohnutý nahoru), konzistentně tmavý a stejně tlustý až ke špičce a ne zašpičatělý jako u břehouše rudého.[8][7]

Biologie

Pár slukovců asijských při hledání potravy v mělkých bahnitých vodách

Kontaktní volání představuje krátké čep-čep nebo čoup a měkké naříkající kiaou. Na hnízdištích se projevuje krátkým, měkkým opakovaným keuik nebo kru-ru.[7] Živí se malými rybkami, larvami, žížalami, mnohoštětinatci, korýši a měkkýši. Potravu hledá jako typický bahňák, a sice v bahně, které za rozvážného pochodu propichuje zobákem .[6][8]

Doba hnízdění se může silně lišit v závislosti na lokaci a aktuální hladině vody, nejčastěji jsou vejce kladena od konce května do počátku června. Slukovci asijští hnízdí v koloniích o cca 6–20 párech, které se často mísí s rybáky bělokřídlými (Chlidonias leucopterus). Hnízda jsou od sebe vzdálena 4–350 m. Typický hnízdní habitat tvoří řídce zarostlé travní sladkovodní i slané mokřady. Hnízdo představuje mělký důlek v zemi vystlaný trávou, případně zahnízdí na hromádce vegetace.[6]

Po skončení doby hnízdění slukovci migrují na zimoviště, kde dolétávají někdy v září, aby se v dubnu vrátili zpět na hnízdiště. Migrují v malých hejnech. Mimo období tahu se vyskytují většinou v páru nebo menších hejnech, i když při sběru potravy nebo při hřadování mohou tvořit i hejna o 100 a více jedincích.[6][8] V době zimování se vyskytují striktně u pobřeží.[8]

Ohrožení a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený z důvodu relativně malé populace, která je podobně jako řada jiných populací slukovitých ptáků na ústupu vlivem úbytku přirozených stanovišť na zimovištích (vysoušení mokřadů a wattů za účelem výstavby i vysychání následkem globálního oteplování). Zranitelnost druhu spočívá i v tom, že více než polovina populace je závislá na jediném zimovišti v Indonésii (delta řeky Banyuasin).[6] Mokřady kolem Lien-jün-kang v oblasti Žlutého moře poskytují důležitou tahovou zastávku až 90 % populace.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ BLYTH, Edward. The journal of the Asiatic Society of Bengal. Svazek 17. Calcutta, India: Bishop's College Press, 1848. Dostupné online. S. 252. (anglicky) 
  3. ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 272, 353. 
  5. ↑ HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. S. 206. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e Limnodromus semipalmatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693351A93397892, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693351A93397892.en. (anglicky) 
  7. ↑ a b c HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 362. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e CROSSLAND, A. C. Asiatic dowitcher [online]. New Zealand Birds Online, 2017 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ YANG, Ziyou; LI, Jing; HAN, Yongxiang. Coastal wetlands in Lianyungang, Jiangsu Province, China: probably the most important site globally for the Asian Dowitcher (Limnodromus semipalmatus). Avian Research. 2021-07-08, roč. 12, čís. 1, s. 38. Dostupné online [cit. 2022-11-13]. ISSN 2053-7166. DOI 10.1186/s40657-021-00272-7. 

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj