Slavíkovice (Černíkov)

Slavíkovice
kostel svatého Josefa
kostel svatého Josefa
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Černíkov
Okres Klatovy
Kraj Plzeňský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 105 (2021)[1]
Katastrální území Slavíkovice (3,37 km²)
PSČ 345 06
Počet domů 45 (2011)[2]
Slavíkovice
Slavíkovice
Další údaje
Kód části obce 150207
Kód k. ú. 750204
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavíkovice jsou malá vesnice, část obce Černíkov v okrese Klatovy. Nachází se asi 5 km na jihovýchod od Černíkova. Je zde evidováno 48 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 91 obyvatel.[4]

Slavíkovice je také název katastrálního území o rozloze 3,37 km2.[5] Slavíkovice leží v rovinatém i mírně svažitém terénu na potoku Poleňka. Jejich dominantou je kostel, postavený na nevelké návsi, a pozoruhodné jsou i některé chráněné lidové stavby, z nichž nejhodnotnější je patrový špýchar čp. 55.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379,[6] a to v Berním rejstříku Plzeňského kraje. První známí majitelé byli bratři z Pušperka, později se tu střídali vladykové a ves nebo její části byly přiděleny k okolním panstvím, zejména k Úsilovu. Když Videršpergárové z Videršperka v roce 1624 prodali úsilovské panství a ponechali si jenom Slavíkovice, staly se samostatným statkem, při kterém se v roce uvádí 1716 i panské sídlo. Slavíkovice v roce 1758 přikoupil a k panství Bystřice připojil Karel Josef Palm. V té době bylo podle Tereziánského katastru ve Slavíkovicích 15 hospodářů. Po smrti zmíněného majitele spravovala zadlužené panství soudní administrace. V soudní dražbě v roce 1839 koupil panství Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. Ve vsi tehdy byla panská palírna, myslivna a hospoda.

V roce 1790 byla ve Slavíkovicích zřízena škola. Byla jednotřídní a vedle slavíkovických dětí ji navštěvovaly také děti z Bukové, Mezholez, Nevděku, Úsilova a Vílova. Podle školních statistik do ní bylo v roce 1792 zapsáno 135 dětí. Pro velký počet žáků byla škola v roce 1862 rozšířena na dvojtřídní. Vyučování již probíhalo v nové budově, postavené v roce 1843.

Slavíkovice byly také centrem farního obvodu a sídlem fary. Původně tu vznikla v roce 1785 lokálie, která byla v roce 1857 povýšena na faru. Na návsi na místě kaple připomínané v roce 1716, byl postaven v roce 1827 kostel a zasvěcen sv. Josefu.

Po rozsáhlé reformě státní správy, která znamenala také konec patrimoniální správy a značné posílení obecní samosprávy, se staly Slavíkovice samostatnou obcí, k níž patřila osada Nevděk. V samotných Slavíkovicích tehdy žilo 494 obyvatel. Byl to nejvyšší počet obyvatel, který se postupně snižoval, takže při sčítání v roce 1930 už tu žilo jen 239 lidí. Další velký úbytek byl zaznamenán po druhé světové válce. V roce 1950 bylo při sčítání napočítáno 167 obyvatel. Jednou z příčin tohoto úbytku byl odchod některých rodin do usedlostí v pohraničí.

Významnou změnou v poválečném vývoji Slavíkovic bylo ustavení jednotného zemědělského družstva 5. května 1952. Jeho trvání nebylo dlouhé, už v průběhu roku 1953 se rozpadlo a znovu se začalo společně hospodařit v srpnu roku 1957.

Změny ve správním uspořádání zaznamenali Slavíkovští až v posledních letech. Do 31. prosince 1984 byla samostatnou obcí, ke které patřil Nevděk a od 1. ledna 1985 se vesnice stala součástí obce Černíkov. Celá obec od 1. ledna 2003 byla přiřazena pod rozšířenou obec a obec s pověřeným úřadem Klatovy. Nadále zůstávají Slavíkovice sídlem fary.

V současné době žije ve Slavíkovicích zhruba 90 obyvatel.

Pamětihodnosti

  • Kostel svatého Josefa, postavený roku 1827 v klasicizujícím stylu

Fotogalerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 226. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 272. 

Externí odkazy

Zdroj