Slípka zelenonohá

Slípka zelenonohá
Slípka zelenonohá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď	chřástalovití (Rallidae)
Rod	slípka (Gallinula)
Binomické jméno
Gallinula chloropus (Linné, 1758)
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.       hnízdiště       celoroční výskyt       zimoviště       pravděpodobně vyhynula
Synonyma
Gallinula galeata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.

Popis

Je velká přibližně jako hrdlička, dorůstá 32–35 cm, váží 310–456 g a v rozpětí křídel měří 54–62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice.^[2] Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.

Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.

Rozšíření

Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším^[3] a nejrozšířenějším^[2] zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa.^[4] Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století^[5] je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 000–3 300 000 jedinců.^[6]

Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem a říjnem. Každým rokem tak na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců.^[7] V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).^[8]

Etologie

Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.^[7]

Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci.^[9] Umí velmi dobře plavat^[10] a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty.^[11] V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce.^[9] Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým „kirk“ nebo „kiruk“.^[7]

Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště.^[12] Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.

V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8–12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5–8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života^[13] a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.^[14]

Poddruhy

Přesný počet poddruhů slípky zelenonohé není až dodnes zcela ujasněn, nejčastěji se udává 12–15.^[15] V následujícím přehledu jsou vypsány všechny nejčastěji zmiňované poddruhy i se svým areálem rozšíření:

• G. c. chloropus (Linné, 1758) – od severozápadní Evropy po severní Afriku a Sibiř a od vlhkých oblastí jižní Asie až po Japonsko a střední Malajsii; izolované populace žijí také na Srí Lance, Kanárských ostrovech, Azorách, Madeiře a na Kapverdách. Někteří ornitologové rozdělují tento poddruh do dalších dvou oddělených poddruhů: correiana a indica.
• G. c. galeata (Lichtenstein, 1818) – Guayanská vysočina a od jižní Brazílie po severní Argentinu a Uruguay.
• G. c. orientalis (Horsfield, 1821) – Seychely, Andamanské ostrovy a v rozmezí od Malajsie po Indonésii; izolované populace žijí také na Filipínách a v Palauské republice.
• G. c. meridionalis (C. L. Brehm, 1831) – subsaharská Afrika a ostrov Svatá Helena.
• G. c. pyrrhorrhoa (A. Newton, 1861) – ostrovy Réunion, Mauritius a Komory.
• G. c. garmani (Allen, 1876) – Andy v rozmezí od Peru po severozápadní Argentinu.
• G. c. sandvicensis (Ulice, 1877) – endemit k Havajským ostrovům.
• G. c. cerceris (Bouchne, 1910) – Antily s výjimkou Trinidadu a Barbadosu; izolované populace žije také v jižní Floridě.
• G. c. cachinnans (Bangs, 1915) – od jihovýchodní Kanady až po jižní USA s výjimkou Velkých rovinných slatí; izolované populace žijí také v Galapágách a v Bermudách.
• G. c. pauxilla (Bangs, 1915) – nížinaté oblasti od východní Panamy po severozápadní Peru.
• G. c. guami (Hartert, 1917) – endemit k Mariánským ostrovům.
• G. c. barbadensis (Bond, 1954) – endemit k Barbadosu.

Galerie

• 
  Mladý pták
• 
  Slípka zelenonohá s roztaženými křídly.
• 
  Slípka zelenonohá při chůzi
• 
  Evropské rozšíření slípky zelenonohé – žlutě jsou vyznačena hnízdiště a zeleně oblasti, kde se zdržuje po celý rok.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Moorhen na anglické Wikipedii a Teichralle na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu slípka zelenonohá na Wikimedia Commons
• Galerie slípka zelenonohá na Wikimedia Commons
• Taxon Gallinula chloropus ve Wikidruzích

Zdroj