Skarifikace

Skarifikace (neboli jizvení) je umělecký způsob zdobení, zkrášlování lidské kůže. Tento souhrnný termín zahrnuje celou škálu uměleckých metod, jež se od sebe velmi výrazně liší, a to dle způsobu svého vytvoření:

Zjizvení, jako trvalá tělesná modifikace, zahrnuje poškrábání, lept, nebo nějaký druh povrchního řezu, provedeného na lidské pokožce.

Historie

Skarifikace byla užívaná z mnoha důvodů v mnoha různých kulturách:

  • Skarifikace byla užívaná pro přechodový rituál v dospívání, nebo značila emocionální stav nositele jizev, jako zármutek, starosti nebo blahobyt, pohodu. To je běžné mezi australskými domorodci a kmeny v okolí řeky Sepik (Nová Guinea).
  • Skarifikace jako úmyslné spálení kůže, či vypalování ornamentů do kůže, se nazývá branding. V historii bylo této metody využíváno k označování otroků a kriminálníků. Jednalo se o klasický cejch, který byl vypálen zločincovi na viditelné místo, aby každý poznal, co je zač.
  • Māori z Nového Zélandu, užívali ke skarifikaci inkoustovou barvu, aby vytvořili obličejové tetování známé jako „moko“. Moko bylo tetování jedinečné pro každou osobu a zároveň sloužil jako jakýsi podpis.
  • V některých kulturách se ženy nechaly dobrovolně zjizvovat, aby ukázaly svou zralost a touhu mít děti.
  • Obličejové jizvení byla oblíbená praktika mezi Huny
  • Jizvy na obličeji způsobené v šermu jsou mezi evropskými šermíři považovány za znak chrabrosti.[zdroj?]
  • Domorodec z okolí řeky Sepik
    Domorodec z okolí řeky Sepik

Důvody zjizvování

  • Na lidech s tmavší pletí jsou jizvy lépe vidět než tetování.
  • Endorfiny jsou během skarifikace uvolňovány, to může vyvolat euforii (způsobit dobrou náladu a pocity štěstí)
  • Někteří domorodci v Africe věří, že jizvy je ochrání před nemocemi.
  • Jizvy jsou vlastním produktem těla, ne jako u tetování, kde se přidává inkoust.
  • Náboženský význam (tj. kulturní antropologie).

Varování před nebezpečím

  • Skarifikace je úmyslné ublížení nebo poškození kůže, hrozí proto infekce. Nástroje pro práci by měly být zdravotnické, zejména skalpel ,které musí být naprosto čisté. Vhodné je k tomu používat antibakteriálních přípravků. Hlavní je dbát o hygienu.
  • Umělec, který vytváří skarifikace, by měl mít alespoň praktickou znalost anatomie lidské kůže, aby předešel příliš hlubokým řezům do masa.

Externí odkazy

Zdroj