Simona Hradílková

Simona Hradílková
Narození 27. října 1969 (54 let)
Hranice
Ocenění Cena města Brna (2020)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Rodiče Tomáš Hradílek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Simona Hradílková (* 27. října 1969 Hranice) je česká účastnice protikomunistického odboje, jedna z nejmladších signatářek Charty 77.

Život

Narodila se 27. října 1969 v Hranicích[1][2] jako prostřední ze tří dětí a vyrůstala v Lipníku nad Bečvou.[3][4] Její otec Tomáš Hradílek, zemědělský inženýr a člen KSČ, rok po sovětské okupaci, v roce 1969, požádal o zrušení členství a skončil jako dělník na pile.[5] V únoru 1977,[4][6] kdy byla Simona v první třídě základní školy,[3] otec podepsal Chartu 77 a následně se stal jedním z nejaktivnějších chartistů, celá rodina tak žila pod dohledem Státní bezpečnosti (StB).[6]

Simona Hradílková studovala na gymnáziu v Hranicích a v té době už se zajímala o neoficiální kulturu, zejména hudbu a literaturu.[4] Stala se spolu s otcem zakládající členkou Společnosti přátel USA (SPUSA).[1][6][7] Už během gymnaziálních studií se přestěhovala na Brněnsko a posléze do Brna,[5] kde pracovala jako uklízečka a zapojila se do aktivit místního disentu.[3] V roce 1987, ve svých 18 letech, také sama podepsala Chartu 77,[5][6] čímž se stala jednou z nejmladších signatářek.[7]

Spolu se svým partnerem a pozdějším manželem se podílela na tisku a šíření neoficiálních tiskovin a protirežimních materiálů,[7] konkrétně např. samizdatového časopisu Pěna v letech 1988–1989,[1] informací o Chartě 77 Infoch či zpravodaje SPUSA.[4] Účastnila se také protirežimních demonstrací, spoluorganizovala různé petiční a podpisové akce a navštěvovala soudní procesy.[7] Šlo např. o petici československému generálnímu prokurátorovi Jánu Pješčakovi proti brutálnímu jednání příslušníků SNB na Václavském náměstí v září 1988 nebo o manifestaci nesouhlasu s politickým procesem s Jaroslavem Popelkou či manifestaci k 20. výročí intervence vojsk Varšavské smlouvy.[1]

Sledovala ji StB, k 1. únoru 1988 byl na ni zaveden svazek v kategorii prověřovaných osob pod krycím jménem Úlet.[1][4] Několikrát byla zatčena, asi desetkrát předvedena k výslechu a celkem třikrát byla preventivně držena po dva dny v cele předběžného zadržení.[4][6] V cele se také dozvěděla o svém prvním těhotenství, posléze kvůli těhotenským komplikacím skončila v nemocnici a nemohla se proto účastnit událostí v listopadu 1989.[6]

Do roku 2010 se věnovala především rodině, později se zapojila do výroby originálních módních oděvů.[4] Začala se věnovat práci s mládeží a angažovala se v různých občanských aktivitách.[7] Iniciovala např. pojmenování parku Danuše Muzikářové v Brně po oběti protestů z roku 1969 Danuši Muzikářové.[8][9] V září 2021 obdržela Cenu města Brna za rok 2020 za zásluhy o svobodu a demokracii.[10] Patrně k roku 2016 byla rozvedená, měla celkem 4 děti a žila v Brně.[4]

Reference

  1. ↑ a b c d e ŠINDELÁŘ, Miroslav. Žádná totalita není schopna zlomit celý národ. mocr.army.cz [online]. Ministerstvo obrany ČR, 2013-11-15 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vydaná osvědčení | Oddělení vydávání osvědčení a správních agend. 3odboj.army.cz [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Redakce. Do lampionového průvodu jsme nesměli. I tak vyrůstaly děti chartistů. Pražský deník. 2022-12-18. Dostupné online [cit. 2023-03-13]. 
  4. ↑ a b c d e f g h Simona Hradílková (1969). www.pametnaroda.cz [online]. Paměť národa [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. Podrobný příběh [1]. 
  5. ↑ a b c CHMEL DENČEVOVÁ, Ivana (ide). Děti Charty: Úlet. Tak už jsem taky nebezpečná. Příběh Simony Hradílkové. ČRo Plus [online]. Český rozhlas, 2017-10-04 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f izi. „Můj syn je nejmladší politický vězeň,“ vzpomíná Simona Hradílková. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-11-17 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Simona Hradílková. Brno [online]. Statutární město Brno, 2021 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ SOUKUPOVÁ, Jana; HORÁKOVÁ, Veronika. Park by mohl nést jméno dívky zastřelené při protestech proti okupaci. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-08-20 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ LANKAŠOVÁ, Markéta (mls). Brno pojmenuje park po dívce zastřelené při protestech proti okupaci. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-10-31 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK. Ceny města Brna dostali chartistka Hradílková, lezec Ondra nebo architekt Pelčák. Seznam Zprávy [online]. 2021-09-07 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj