Sigfrid Edström

Sigfrid Edström
4. předseda Mezinárodního olympijského výboru
Ve funkci:
1942 – 1952
Předchůdce Henri de Baillet-Latour
Nástupce Avery Brundage
Narození 21. listopadu 1870
Orust Municipality
Úmrtí 18. března 1964 (ve věku 93 let)
Stockholm
Místo pohřbení Hovdestalund cemetery (59°37′57″ s. š., 16°30′42″ v. d.)
Choť Ruth Randall Edström (1899–1944)
Děti Björn Edström
Alma mater Technologická univerzita Chalmers
Profese inženýr, atlet, politik a podnikatel
Ocenění Vasův řád (1942)
The Chalmers' Medal (1954)
velkodůstojník Oranžsko-nasavského řádu
komtur Řádu Spasitele
velkokříž Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Commons Sigfrid Edström
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Sigfrid Edström (21. listopadu 1870, Morlanda – 18. března 1964) byl švédský průmyslník a sportovní funkcionář. Působil jako předseda MOV a IAAF.

Život

Edström studoval na univerzitě v Göteborgu a také ve Švýcarsku a USA. V mládí se věnoval sprintu a byl schopný uběhnout 100 metrů za 11 sekund. Od roku 1903 do roku 1933 pracoval jako ředitel elektrotechnické společnosti ASEA, do roku 1939 byl předsedou dozorčí rady.

V té době se Edström angažoval jako sportovní funkcionář a pomáhal organizovat olympijské hry ve Stockholmu. Během těchto her byla založena Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) a Edström byl zvolený za jejího prvního předsedu, kterým zůstal až do roku 1946.

Členem MOV se stal v roce 1920 a po členství ve výkonném výboru se stal roku 1931 místopředsedou. Po smrti tehdejšího předsedy, Henriho de Baillet-Latoura, se v roce 1942 Edström stal dočasným zastupujícím předsedou, kterým byl až do skončení druhé světové války.

Na schůzi MOV byl v roce 1946 v Lausanne byl zvolen formálně novým předsedou MOV. Sehrál významnou úlohu při obnově olympijského hnutí po válce. V průběhu Her XV. olympiády v Helsinkách roku 1952 se vzdal funkce (bylo mu 81 let) a nahradil ho Američan Avery Brundage.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní olympijské hnutí, s. 202. 

Externí odkazy

Zdroj