Seznam čchingských císařů

Palác nejvyšší harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Probíhaly zde korunovace a oslavy svátků.
Císařský trůn v Paláci zachování harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Zde císař přijímal zahraniční vyslance.

Čchingští císaři z rodu Aisin Gioro vládli v letech 1636–1911 Mandžusku a od roku 1644 i Číně.

K moci pozvedl rod Aisin Gioro – dynastii Čching – koncem 16. století Nurhači, původně náčelník jednoho z džürčenských kmenů. Nurhači sjednotil Džürčeny a roku 1616 se prohlásil za chána říše (pozdní) Ťin. Jeho nástupce Chung Tchaj-ťi po deseti letech vlády přejmenoval roku 1636 svůj národ na Mandžuy a sám se stal císařem říše Čching. Roku 1644 čchingská vojska dobyla severní Čínu na dynastii Ming. Dobývání Číny se však protáhlo až do konce 60. let 17. století.

Včetně Chung Tchaj-ťi vládlo čchingské říši 275 let celkem 11 císařů. Sídlili v Zakázaném městě, komplexu paláců a budov v Pekingu o rozloze 72 ha.[1]

Roku 1912 se poslední čchingský císař Pchu-i vzdal vlády, byl mu však ponechán titul císaře a nadále žil v Zakázaném městě. Pokus o jeho opětné dosazení na trůn roku 1917 byl neúspěšný a v listopadu 1924 byl Pchu-i za Zakázaného města vyhnán a titulu císaře zbaven.

Císaři dynastie Čching

Osobní jméno (ekvivalent dnešního evropského křestního jména) císaře bylo po jeho nastoupení na trůn tabuizováno. Císař byl jmenován a oslovován tituly s různým stupněm obřadnosti – Vaše veličenstvo (陛下, pi-sia), Jeho veličenstvo císař (皇上, chuang-šang, nebo prostě 上, šang).[2] Po smrti obdržel čestné posmrtné jméno, u čchingských císařů obvykle z 23–25 znaků.[3] Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie.[4] Vzhledem k opakování stejných chrámových a posmrtných jmen pro císaře různých dynastií se v případě nutnosti používá jméno dynastie jako rozlišovač. Chuang Tchaj-ťi je pak psán „Čching Tchaj-cung“.[4]

Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, čchingští císaři obvykle vyhlašovali pouze jednu po dobu své vlády. Jsou proto běžně označováni jménem své éry.[4]

Seznam císařů říše Čching
Osobní jméno[5] Portrét Narození
Úmrtí 		Vláda Éra[5][6] Jméno
posmrtné[3]
(zkrácené) 		chrámové[5]
Chuang Tchaj-ťi
皇太極 		Portrét císaře Chung Tchaj-ťi 28. listopadu 1592
21. září 1643 		15. května 1636
– 21. září 1643 		Čchung-te, 天聰
15. května 1636
– 7. února 1644 		Wen-ti
文帝 		Tchaj-cung
太宗
Fu-lin
福臨 		Portrét císaře Šun-č’ 15. března 1638
5. února 1661 		8. října 1643
– 5. února 1661 		Šun-č’, 順治
8. února 1644
– 18. února 1662 		Čang-ti
章帝 		Š’-cu
世祖
Süan-jie
玄燁 		Portrét císaře Kchang-si 4. května 1654
20. prosince 1722 		5. února 1661
– 20. prosince 1722 		Kchang-si, 康熙
18. února 1662
– 4. února 1723 		Žen-ti
仁帝 		Šeng-cu
聖祖
Jin-čen
胤禛 		Portrét císaře Jung-čenga 13. prosince 1678
8. října 1735 		27. prosince 1722
– 8. října 1735 		Jung-čeng, 雍正
5. února 1723
– 11. února 1736 		Sien-ti
憲帝 		Š’-cung
世宗
Chung-li
弘曆 		Portrét císaře Čchien-lung 25. září 1711
7. února 1799 		11. října 1735
– 8. února 1796 		Čchien-lung, 乾隆
12. února 1736
– 8. února 1796 		Čchun-ti
純帝 		Kao-cung
高宗
Jung-jen
顒琰 		Portrét císaře Ťia-čchinga 13. listopadu 1760
2. září 1820 		9. února 1796
– 2. září 1820 		Ťia-čching, 嘉慶
9. února 1796
– 2. února 1821 		Žuej-ti
睿帝 		Žen-cung
仁宗
Min-ning
旻寧 		Portrét císaře Tao-kuanga 16. září 1782
25. února 1850 		3. října 1820
– 25. února 1850 		Tao-kuang, 道光
3. února 1821
– 31. ledna 1851 		Čcheng-ti
成帝 		Süan-cung
宣宗
I-ču
奕詝 		Portrét císaře Sien-fenga 17. července 1831
22. srpna 1861 		9. března 1850
– 22. srpna 1861 		Sien-feng, 咸豐
1. února 1851
– 29. ledna 1862 		Sien-ti
顯帝 		Wen-cung
文宗
Caj-čchun
載淳 		Portrét císaře Tchung-č’ 27. dubna 1856
12. ledna 1875 		11. listopadu 1861
– 12. ledna 1875 		Tchung-č’, 同治
30. ledna 1862
– 5. února 1875 		I-ti
毅帝 		Mu-cung
穆宗
Caj-tchien
載湉 		Portrét císaře Kuang-sü 14. srpna 1871
11. listopadu 1908 		25. února 1875
– 11. listopadu 1908 		Kuang-sü, 光緒
6. února 1875
– 21. ledna 1909 		Ťing-ti
景帝 		Te-cung
德宗
Pchu-i
溥儀 		Císař Pchu-i 7. února 1906
17. října 1967 		2. prosince 1908
– 12. února 1912
a 1. – 12. července 1917[pozn. 1] 		Süan-tchung, 宣統
22. ledna 1909
– 12. února 1912 a 1917 		Sün-ti
遜帝 		–[pozn. 2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Titul císaře držel až do 5. listopadu 1924.
  2. ↑ Nebylo uděleno.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of emperors of the Qing Dynasty na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Russian.china.org.cn [online]. Peking: China.org.cn (Čínské informační internetové centrum), 2007-07-30 [cit. 2010-04-27]. Kapitola Музей Гугун. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ WILKINSON, Endymion Porter. Chinese history: a manual. Cambridge, Mass.: Harvard University Asia Center, 2000. 1181 s. Dostupné online. ISBN 0-674-00247-4. S. 109–110. (anglicky) 
  3. ↑ a b LO, Feng-ju. 歷代帝王譜系全文檢索 [Seznam čínských králů a císařů] [online]. Tchaj-pej: Yuan-Ze University [cit. 2018-09-02]. Kapitola 清：1644～1911 [Čching]. Dostupné online. (čínsky) 
  4. ↑ a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-04-16]. Kapitola Chinese History - titles of rulers and names of persons. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-01-10]. Kapitola Chinese History - Qing Dynasty 明朝 (1644-1911) emperors and rulers. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ CAHOON, Ben. Chinese Empire [online]. [cit. 2012-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • The Cambridge History of China. Příprava vydání Willard J. Peterson. 1. vyd. Volume 9: Part One: The Ch’ing Empire to 1800. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2002. ISBN 0-521-24334-3. (anglicky) 
  • The Cambridge History of China. Příprava vydání John K. Fairbank. 1. vyd. Volume 10: Late Ch'ing, 1800-1911, Part I. Cambridge, UK; London; New York; Melbourne: Cambridge University Press, 1978. ISBN 0-521-21447-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj