Sezamovité

Jak číst taxoboxSezamovité
alternativní popis obrázku chybí
Ceratotheca triloba
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď sezamovité (Pedaliaceae)
R.Br., 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sezamovité (Pedaliaceae), též pedaliovité, je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). V současném pojetí zahrnuje 13 rodů a asi 70 druhů. Zástupci této čeledi se vyskytují v tropech Starého světa. Jsou to nejčastěji byliny s jednoduchými listy a dvoupyskými květy. Některé druhy jsou sukulentní. Ze známějších rostlin sem patří sezam indický.

Popis

Sezamovité jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy bez palistů, řidčeji keře nebo stromy. U některých zástupců čeledi jsou stonky sukulentně ztloustlé (Uncarina aj.). Rostliny jsou žlaznatě chlupaté a často lepkavé.

Květy jsou úžlabní jednotlivé nebo v několikakvětých vrcholících. Na květních stopkách jsou extraflorální nektária. Květy jsou oboupohlavné, dvoustranně souměrné. Kalich i koruna jsou srostlé z 5 lístků a pěticípé. Koruna je více či méně dvoupyská. Tyčinky jsou obvykle 4, přirostlé ke korunní trubce, někdy je přítomno 1 staminodium. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, jednopouzdrý, dvoupouzdrý nebo zdánlivě čtyřpouzdrý vlivem vývinu falešné přehrádky. Placentace je axilární nebo parietální, vajíček je 1 až mnoho. Čnělka je vrcholová, nesoucí dvouklanou bliznu. Plodem je lokulicidní tobolka, nejčastěji s různými výrůstky.[1][2]

  • Sezam indický (Sesamum indicum)
    Sezam indický (Sesamum indicum)
  • Plod Uncarina ankaranensis
    Plod Uncarina ankaranensis
  • Květy Uncarina grandidieri
    Květy Uncarina grandidieri
  • Kvetoucí sukulent Pterodiscus speciosus
    Kvetoucí sukulent Pterodiscus speciosus
  • Plody Harpagophytum procumbens
    Plody Harpagophytum procumbens

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 11 rodů[3] a asi 70 druhů. Největší rody jsou sezam (Sesamum, 19 druhů) a Pterodiscus (13 druhů). Zástupci čeledi se vyskytují v tropech Starého světa - v Africe a na Madagaskaru, v Indii, v jv. Asii a Austrálii.[4] Centrum druhové diverzity je v Africe.[1] V evropské květeně není čeleď zastoupena.


Ekologické interakce

Květy navštěvují zejména včely a můry. Plody jsou často šířeny na srsti zvířat, kde se zachycují kotvovitými nebo hákovitými výrůstky.[2]

Taxonomie

V minulosti byla čeleď sezamovité řazena do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales), případně do řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Čtyři rody byly přeřazeny do čeledi Martyniaceae, rod Trapella do čeledi Plantaginaceae.[3]

Zástupci

  • harpagofyt (Harpagophytum)
  • pedalium (Pedalium)
  • sezam (Sesamum)[5]
Nezralé plody sezamu indického (Sesamum indicum)

Význam

Sezam indický (Sesamum indicum) je stará kulturní rostlina poskytující sezamová semínka. Pochází zřejmě z oblasti Etiopie, byla po tisíciletí pěstována především v Indii a na Středním východě. Dnes je sezam pěstován po celém světě.[6] Jako ceněná olejnina byl sezam pěstován např. v Asýrii a Babylónu již před 4000 lety. V dnešní době jsou největšími producenty Indie a Čína.[7] Druh Harpagophytum procumbens je v Jižní Africe využíván při léčení horečky a na bolest.[8]

Přehled rodů

Dewinteria, Harpagophytum, Holubia, Linariopsis, Pedaliodiscus, Pedalium, Pterodiscus, Rogeria, Sesamothamnus, Sesamum (vč. Ceratotheca, Dicerocaryum, Josephinia), Uncarina[3]

Reference

  1. ↑ a b Flora of China: Pedaliaceae [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  3. ↑ a b c Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  5. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  7. ↑ ROSS, Ivan A. Medicinal Plants of the World: Vol. 3. New Jersey: Humana Press, 2005. ISBN 1-59259-887-0. 
  8. ↑ WIART, Christophe. Ethnopharmacology of medicinal plants: Asia and the Pacific. New Jersey: Humana Press, 2006. Dostupné online. ISBN 1-58829-748-9. 

Externí odkazy

Zdroj