Semovente 75/18
| Semovente 75/18 | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | Samohybné dělo |
| Země původu |
 Italské království |
| Historie | |
| Návrh | 1941 |
| Vyrobeno kusů | 262 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 3 |
| Délka | 4,92 m |
| Šířka | 2,20 m |
| Výška | 1,85 m |
| Hmotnost | 14,4 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 30-25 mm |
| Hlavní zbraň | 1x 75 mm horská houfnice |
| Sekundární zbraně | 8mm kulomet |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | FIAT S.p.A. |
| Výkon | 125 hp (93 kW) |
| Max. rychlost | 32 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 8,68 hp/tun |
| Dojezd | 230 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Semovente 75/18 (italsky semovente = samohybný kanon) bylo italské samohybné dělo používané ve druhé světové válce. Původně bylo postaveno na podvozku tanku M13/40 i s jeho motorem později se montovalo na podvozky tanků M14/41 a M15/42. Na podvozek byla namontována nová nástavba, ve které byla lafetována 75 mm houfnice s délkou hlavně 18 ráží (odtud pramení i označení 75/18). Náměr se měnil od -12° do +22°, odměr se měnil o 18° doleva a 20° doprava. Ve vozidle se přepravovalo 44 nábojů pro houfnici a jeden volně uložený kulomet. Stroj obsluhovali tři muži: řidič, velitel/střelec a nabíječ/radista.
Varianty
Na základě vozidla vznikla jediná varianta: vozidlo velitele čety. U těchto vozidel se demontovala hlavní výzbroj a nahradila se dvojicí kulometů ráže 8 mm (podvozek M 13/40) nebo jedním 13,2 mm kulometem (podvozek M14/41 a M15/42). Vozidlo bylo vybaveno pozorovacími přístroji a druhou radiostanicí.
Odkazy
Literatura
- NESS, Leland. Tanky a bojová vozidla 2. světové války. [s.l.]: Naše vojsko, 2008. 240 s. ISBN 978-80-206-0954-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Semovente 75/18 na Wikimedia Commons
