Schlegeliaceae

Jak číst taxoboxSchlegeliaceae
alternativní popis obrázku chybí
Schlegelia parasitica
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď Schlegeliaceae
(A.H.Gentry) Reveal, 1996
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schlegeliaceae je malá čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Zahrnuje 28 druhů ve 4 rodech a je rozšířena v tropické Americe. Zástupci této čeledi jsou dřeviny se vstřícnými listy, často rostoucí jako epifyty. Čeleď byla ustavena v roce 1996 a zahrnuje zástupce řazené v minulosti do čeledí sporýšovité a trubačovité.

Popis

Schlegeliaceae jsou keře, stromy a dřevnaté liány s jednoduchými vstřícnými listy. Nezřídka rostou jako epifyty. Listy jsou často tuhé, kožovité a kůra světlá. Květenství jsou úžlabní vrcholíky, laty nebo svazečky. Květy jsou pravidelné až souměrné. Kalich je zvonkovitý, pěticípý, uťatý nebo nepravidelně 3 až 4laločný. Koruna je trubkovitá, s pěticípým ústím. Tyčinky jsou 4. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů. Plody jsou dužnaté, bobulovité.[1][2][pozn. 1]

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 28 druhů ve 4 rodech, z nichž 2 jsou monotypické. Největší rody jsou Schlegelia (15 druhů) a Gibsoniothamnus (11 druhů). Čeleď se vyskytuje v tropické Americe od Mexika po Kolumbii a Ekvádor a na Kubě.[2]

Ekologické interakce

Rod Gibsoniothamnus je opylován ptáky (kolibříky) a ptáci také šíří semena.[3]

Taxonomie

Druhy rodu Gibsoniothamnus byly zprvu řazeny do rodu Clerodendron v čeledi sporýšovité (Verbenaceae). V roce 1970 bylo zjištěno, že jsou příbuzné s rodem Schlegelia a byly přeřazeny do nového rodu Gibsoniothamnus. Rod Schlegelia byl považován za jakýsi přechod mezi čeleděmi trubačovité (Bignoniaceae) a krtičníkovité (Scrophulariaceae) a byl řazen většinou do čeledi trubačovité.[3]

Přehled rodů

Exarata, Gibsoniothamnus, Schlegelia, Synapsis[4]

Reference

  1. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  2. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. a b BARRINGER, Kerry. Brittonia: A Revision of Gibsoniothamnus. New York: [s.n.], 2004. 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Poznámky

  1. Popis nemusí být úplný a možná nezahrnuje znaky všech zástupců čeledi

Externí odkazy

Zdroj