Sanguszkové

Sanguszkové
Erb rodu Sanguszků
Země PolskoPolsko Polsko, LitvaLitva Litva
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Tituly kníže
Zakladatel Sanguszko Fedkowicz († po 1454)
Rok založení před rokem 1454
Současná hlava princ Paul
Větve rodu 1. Koszyrski
2. Kowelski
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sanguszkové (polsky Sanguszko, rusky a ukrajinsky Сангушко, ) jsou polský šlechtický rod původem z Litvy.

Historie

Sanguszkové pocházeli z Volyně na dnešní Ukrajině. Svá území postupem času rozšířili o pozemky a města v Podolí, Malopolsku, zámek Ostrorog ve Velkopolsku a zámky Slavuta (od 1633) a Izjaslav) na Ukrajině.

Na přelomu středověku a novověku se rod Sanguszků rozdělil na dvě linie:

  • Linie Koszyrských (Dům Sanguszko-Koszyrských), založil ji kníže Michał († kolem roku 1491), vymřela po meči knížetem Adamem Alexandrem Sanguszkem († 1653).
  • Linie Kowelski (Dům Sanguszko-Kowelských), založil ji princ Alexandr Kowel († kolem roku 1511), existuje dosud, v současnosti je jediným nositelem jména princ Paul (* 1973), sídlící v São Paulu.

Knížata rodu Sanguszko měla dědičné sídlo také v Rakouském císařství a Rakouské monarchii.

Osobnosti

  • Roman Sanguszko (1537–1571), litevský kníže a vojevůdce, polní maršál litevské koruny
  • Ladislav Sanguszko-Lubartowicz (1803–1870) - člen rakouské říšského rady, mineralog a mecenáš umění, zakladatel společnosti přátel umění
  • Eustachy Stanisław Sanguszko - rakouský politik

Erb

Ve znaku mají jezdce s taseným mečem a štítem na koni ve skoku, obráceném heraldicky doprava. Erb je podložen knížecím pláštěm pod knížecí korunou; převzali jej ze znaku Litevského království. Na stuze bývá rodové heslo "Z přesvědčení" (polsky Z przekonania).

Galerie historických sídel

Literatura

  • Constantin von Wurzbach: Sanguszko-Lubartowicz, die Fürsten, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 28. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1874, s. 191-194, dostupné online

Externí odkazy


Zdroj