Saljut 1

Saljut 1
Základní informace
COSPAR 1971-032A
Stálá posádka 3
Start 19. dubna 1971
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Proton-K
Datum zániku 11. října 1971
Hmotnost 18 425 kg
Délka ~20 m
Šířka ~4 m
Obytný objem 90 m³
Tlak vzduchu 1013 hPa
Perigeum 220
Apogeum 222
Dnů na oběžné dráze 175
Dnů s posádkou 23
Konfigurace
Nákres Saljutu 1 s lodí Sojuz.

Kosmická stanice Saljut typu Zarja byla první orbitální stanice Země, vypuštěná v rámci stejnojmenného programu Saljut. Na oběžné dráze byla 175 dní.[1]

Úvodní údaje

Byla vypuštěna 19. dubna roku 1971 přesně v jednu hodinu čtyřicet minut světového času z kosmodromu Bajkonur[2] raketou Proton-K. Provozovatelem první orbitální stanice naší planety bylo ministerstvo obrany SSSR. Dostala přidělené katalogové číslo COSPAR 1971-032A. Byla uvedena na oběžnou dráhu ve výši 200–220 km. První let ke kosmické stanici byl Sojuz 10, ale tomu se nepodařilo se stanicí bezpečně spojit. To se povedlo až Sojuzu 11, jehož posádka na ní strávila 23 dní. Ta zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu. Saljut 1 strávil na oběžné dráze 175 dní a 11. října po posledním zapálení motoru snížil rychlost tak, že zanikl v atmosféře nad Tichým oceánem.

Části stanice

  • Přechodový úsek - měl v průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Na povrchu této části byly dva solární panely, které dodávaly elektrickou energii. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.
  • Pracovní úsek - měl délku 9,1 m a byl vybaven 20 průzory pro navigační měření, vizuální pozorování a fotografování. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska, niklokadmiové akumulátory, zásobování pitnou vodou (pro každého kosmonauta zvlášť) a ledničky pro zásoby potravy.
  • Přístrojový úsek - měl délku 3,5 m, byly zde dva korekční motory stanice, 32 motorů orientačního a stabilizačního systému. Zvnějšku byly dva panely sluneční baterií.

Stanice měla observatoř ORION umožňující fotografování objektů v krátkovlnném spektru. Aparatura se nacházela v přechodovém úseku, a měla dva dalekohledy vnější a vnitřní. Pro fotografování se musela celá stanice zorientovat. Na stanici byl unikátní gama teleskop ANNA pro měření elektromagnetického vlnění a malá zahrádka (OAZA) pro studium růstu rostlin. Byl zde i běžící pás a další cvičební pomůcky.[2]

Toaleta byla ve zvláště větrané části stanice.

Lety ke stanici

Ke kosmické stanici byly vyslány dvě kosmické lodě.[1]

Mise Posádka Datum startu Datum přistání Délka pobytu Poznámka
Sojuz 10 Vladimir Alexandrovič Šatalov
Alexej Stanislavovič Jelisejev
Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov 		23. dubna 1971 25. dubna 1971 0 Posádce se nepodařilo bezpečně spojit se stanicí.
Sojuz 11 Georgij Timofejevič Dobrovolskij
Vladislav Nikolajevič Volkov
Viktor Ivanovič Pacajev 		6. června 1971 29. června 1971 23.77 Posádka zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 292. 
  2. ↑ a b CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 1, s. 7. 
  3. ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Sovětští kosmonauti, s. 56. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj