Sabatický rok
Sabatický rok, nazývaný také rok odpočinutí, je ve Starém Zákoně nazýván sedmý rok, kdy půda měla odpočívat, nesměly se konat zemědělské práce.
Nesmělo se sít ani sklízet, lidé byli živi pouze z toho, co vydala sama neobdělávaná země. V tento rok byli také propouštěni otroci, pokud se sami nerozhodli zůstat ve službě u dosavadního pána. Pak ovšem musel takový otrok zůstat nevolníkem až do své smrti. (Lv 21,2-6; sr. Dt 15,12-18).
Sedmého roku se rovněž odpouštěly dluhy.
Rovněž byl tohoto roku slavnostně předčítát Zákon o slavnosti stánků.
Tato nařízení však nebyla vždy beze zbytku a doslovně dodržována.
Za doby makabejské byla sobota odpočinutí zachovávána velmi přísně [1Mak 6,49.53].
Adolf Novotný dokládá ve svém slovníku zvyk ze Sýrie nechávat půdu ladem sedmého roku.
Ve slovníku duchovních se slovem sabatikon někdy nazývá údobí k delší dovolené či studiu v zahraničí.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu sabatický rok na Wikimedia Commons
- NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník, vyd. Kalich v ÚCN, Praha 1956. Dostupné online
