Síran vápenatý

Síran vápenatý
	Hemihydrát síranu vápenatého
Obecné
Systematický název	síran vápenatý
Triviální název	sádra (hemihydrát)
Latinský název	Calcii sulfas
Anglický název	Calcium sulfate
Německý název	Calciumsulfat
Sumární vzorec	CaSO4
Vzhled	bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7778-18-9; 10034-76-1 (hemihydrát); 10101-41-4 (dihydrát)
PubChem	24928
Číslo RTECS	WS6920000
Vlastnosti
Molární hmotnost	136,14 g/mol; 145,15 g/mol (hemihydrát); 172,17 g/mol (dihydrát)
Teplota tání	1 450 °C
Teplota změny krystalové modifikace	1 193 °C (β → α)
Teplota dehydratace	163 °C (- H2O, hemihydrát); 128 °C (-3/2 H2O, dihydrát); 163 °C (-2 H2O, dihydrát)
Hustota	2,964 g/cm³ ; 2,32 g/cm³ (dihydrát)
Index lomu	nDa= 1,569 8; nDb= 1,575 4; nDc= 1,613 6; dihydrát; nDa= 1,520; nDb= 1,524; nDc= 1,530
Tvrdost	3,5; 2 (dihydrát)
Rozpustnost ve vodě	0,298 g/100 g (20 °C); 0,275 g/100 g (25 °C); 0,209 g/100 g (30 °C); 0,164 g/100 g (60 °C); 0,162 g/100 g (100 °C); hemihydrát ; 0,32 g/100 g (20 °C); 0,16 g/100 g (60 °C); 0,07 g/100 g (100 °C); dihydrát; 0,241 g/100 g (0 °C); 0,26 g/100 g (20 °C); 0,26 g/100 g (60 °C); 0,222 g/100 g (100 °C)
Součin rozpustnosti	9,12×10−6
Relativní permitivita εr	6,09; 5,66 (dihydrát)
Měrná magnetická susceptibilita	−4,47 10−6 cm3 g−1; −4,759 10−6 cm3 g−1 (hemihydrát); −5,33 10−6 cm3 g−1 (dihydrát)
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná (α); kosočtverečná bazálně centrovaná (β); šesterečná (γ); jednoklonná (δ); jednoklonná (hemihydrát, α); klencová (hemihydrát, β); jednoklonná bazálně centrovaná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky	β-modifikace; a= 699,1 pm; b= 699,6 pm; 623,8 pm; dihydrát; a= 568 pm; b= 1 518 pm; c= 629 pm; β= 113°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 434,1 kJ/mol; −1 425,2 kJ/mol (γ); −1 574,6 kJ/mol (δ); −1 576,7 kJ/mol (hemihydrát, α); −1 574,6 kJ/mol (hemihydrát, β); −2 022,6 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−132 J/g
Standardní molární entropie S°	106,7 J K−1 mol−1; 108 J K−1 mol−1 (γ); 108 J K−1 mol−1 (δ); 138 J K−1 mol−1 (hemihydrát, α); 134 J K−1 mol−1 (hemihydrát, β); 194,1 J K−1 mol−1 ('dihydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 321,9 kJ/mol; −1 313,5 kJ/mol (γ); −1 435,9 kJ/mol (δ); −1 436,7 kJ/mol (hemihydrát, α); −1 435,9 kJ/mol (hemihydrát, β); −1 797,4 kJ/mol (dihydrát)
Izobarické měrné teplo cp	0,732 1 J K−1 g−1; 0,736 1 J K−1 g−1 (γ); 0,727 5 J K−1 g−1 (δ); 0,834 J K−1 g−1 (hemihydrát, α); 0,856 J K−1 g−1 (hemihydrát, β); 1,080 J K−1 g−1 (hemihydrát, β)
Bezpečnost
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
NFPA 704	0 1 0
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran vápenatý je anorganická sloučenina se vzorcem CaSO₄, vápenatá sůl kyseliny sírové. Je to běžná laboratorní a průmyslová chemikálie. Ve formě γ-anhydritu (téměř bezvodá forma) se používá jako desikant. Používá se také na silnicích jako bílé čáry^[zdroj?], které jsou nesmírně důležité pro bezpečnost, též k flokulaci ve výrobcích, jako je tofu^[1]. V přírodní podobě je nerafinovaný síran vápenatý průsvitný, krystalický bílý kámen. Prodává se i ve verzi s barevným indikátorem – impregnovaný chloridem kobaltnatým, který funguje jako indikátor vlhkosti a barví materiál do růžova až modra.

Hemihydrát (CaSO₄.0,5H₂O) se běžně označuje jako sádra, kdežto dihydrát (CaSO₄.2H₂O) se přirozeně vyskytuje jako minerál sádrovec. Bezvodá forma je též přítomná v přírodě jako β-anhydrit. V závislosti na metodě kalcinace dihydrátu síranu vápenatého se rozlišují specifické hemihydráty: alfa-hemihydrát a beta-hemihydrát^[2]. Liší se jen ve velikosti krystalů. Krystaly alfa-hemihydrátu jsou prizmatičtější a při smíšení s vodou tvoří silnější a tvrdší superstrukturu^[3].

Související články

Sádrovec
Hemihydrát síranu vápenatého (sádra)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcium sulfate na anglické Wikipedii.

↑ "About Tofu Coagulant." http://www.soymilkmaker.com/coagulant.html Archivováno 14. 3. 2015 na Wayback Machine. Retrieved 9 Jan. 2008.
↑ H F W Taylor, Cement Chemistry, Academic Press, 1990, ISBN 0-12-683900-X, pp 186-187
↑ Archivovaná kopie. www.plastermaster.com [online]. [cit. 2009-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-25.