Rybák kerguelenský

Jak číst taxoboxRybák kerguelenský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neoghathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď rackovití (Laridae)
Rod rybák (Sterna)
Binomické jméno
Sterna virgata
Cabanis, 1875
Poddruhy
  • S. v. virgata (Kergueleny)
  • S. v. mercuri (Crozetovy ostrovy)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rybák kerguelenský (Sterna virgata) je středně velký druh rybáka z rodu Sterna, hnízdící na ostrovech jižního Indického oceánu.

Popis

Rybák kerguelenský se na první pohled podobá rybáku dlouhoocasému. Má černou čepičku, bílé líce a tmavěji šedou spodinu těla. Svrchu má šedý hřbet, křídla i ocas, které kontrastují s bílým kostřecem. Nohy jsou oranžově červené, zobák červený. V prostém šatu (v zimě) je čelo promíseno bílou barvou, zobák je černý. Mladí ptáci mají čelo a temeno hnědavé, hřbet, hruď a slabiny jsou hnědě proužkované, břicho bílé.[2]

Rozšíření a početnost

Rybák kerguelenský je jedním z nejvzácnějších druhů rybáků. Hnízdí pouze na několika ostrovech v jižním Indickém oceánu – na ostrově Prince Edwarda (20 párů), Marion (10–40 párů), Crozetových ostrovech (150–200 párů) a na Kerguelenách (1 000–2 000 párů) (snad i na Heardově ostrově). Celková světová populace je odhadována na 3 500–6 500 párů. Není tažný, mimo dobu hnízdění se pouze rozptyluje v okolí ostrovů.[2][3]

Biologie

Hnízdí na útesech i březích ostrovních řek. Vajíčka snášejí v prosinci, tedy v době jižního léta. Potravu loví na různých místech na moři (ryby, krabi) i ve vnitrozemí, kde sbírají různé bezobratlé při procházení porostu rostlin. Obecně tvoří hlavní složku jejich potravy pavouci, hmyz, ryby, korýši, měkkýši a žížaly.[4]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  3. ↑ BirdLife International. Kerguelen Tern - BirdLife Species Factsheet [online]. [cit. 2009-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SAGAR, P. M. Aspects of the breeding and feeding of Kerguelen and Antarctic Terns at the Kerguelen islands. Notornis. 1991, roč. 38, s. 191-198. 

Externí odkazy

Zdroj