Rudolf von Hohenwart

Rudolf hrabě von Hohenwart
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost fregatní kapitán (1900)

Narození 23. května 1855
Lublaň
Úmrtí 21. ledna 1940 (ve věku 84 let)
Vídeň
Místo pohřbení Hütteldorfer Friedhof
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť Constanze Münch-Bellinghausen (od 1888)
Rodiče Karl Sigmund von Hohenwart
Příbuzní Gilbert von Hohenwart (bratr)
Profese námořní důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Max hrabě von Hohenwart (německy Rudolf Max Joseph Andreas Franz Karl Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (23. května 1855 Lublaň21. ledna 1940 Vídeň) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1872 a působení v námořní administraci střídal se službou na různých lodích. V roce 1900 byl povýšen na fregatního kapitána, krátce poté odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.

Životopis

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.[1] Narodil se jako nejmladší syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1899)), který byl krátce také rakouským předsedou vlády.[2] Rudolf vstoupil v roce 1872 k c. k. námořnictvu a v roce 1876 byl povýšen na praporčíka. Sloužil na různých lodích a v roce 1884 byl povýšen na poručíka I. třídy.[3] Působil mimo jiné v námořní administrativě, od roku 1888 byl pobočníkem velitele námořního arzenálu[4] a od roku 1891 byl důstojníkem na vlajkové lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf. Od roku 1895 byl velitelem lodi Don Juan d'Austria[5] a v 1897 byl povýšen na korvetního kapitána.[6] Nakonec byl přednostou vojenského oddělení oblastního námořního velitelství v Terstu[7] a k datu 1. ledna 1900 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána.[8] Krátce poté odešel do výslužby, za zásluhy byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Jubilejní pamětní medaile a Služebního odznaku pro důstojníky III. třídy.

Po zániku monarchie a ovdovění žil nějakou dobu v Nice,[9] později se usadil ve Vídni, kde také zemřel. Byl posledním potomkem svého rodu, spolu s rodiči a sourozenci je pohřben v rodové hrobce na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.[10]

Rodina

V roce 1888 se v kostele sv. Leonarda ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Konstancií von Münch-Bellinghausen (1859–1919), dcerou hesenského diplomata a dvořana Josefa Heinricha Münch-Bellinghausena (1800–1861).[11] Manželství zůstalo bez potomstva.

Rudolf měl devět sourozenců, z nichž šest zemřelo v dětství, mimo jiné Rudolfův bratr-dvojče Maxmilián (1855–1859). Nejstarší bratr Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další bratr Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. Jejich sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[12]

Odkazy

Reference

  1. Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 858–866 (kapitola Hohenwart) dostupné online
  2. Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 471–473 (heslo Hohenwarth) ISBN 80-7185-156-6
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 973 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 82 dostupné online
  5. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 179 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 8 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 1169 dostupné online
  8. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 9, 137 dostupné online
  9. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 426 dostupné online
  10. Hrobka Hohenwartů na hřbitově v Hütteldorfu dostupné online
  11. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 611 dostupné online
  12. Maxmilián Seilern-Aspang dostupné online

Zdroj