Rudolf Vanýsek

prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc.
Narození 5. února 1876
Velký Týnec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. srpna 1957 (ve věku 81 let)
Mariánské Lázně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení 49°09'59.5"N 16°35'46.6"E
Bydliště Masarykova ul. 29, Brno (Ferdinandsg.29 / Franziskanerg.1,Brünn)
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova (česká Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze)
Povolání lékař a pedagog
Zaměstnavatelé Zemská nemocnice v Brně, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Znám jako zakladatel moravské internistické školy, první český primář v Brně (1907), první předseda Spolku českých lékařů v Brně (1924–1936)
Ocenění Medaile Jana Evangelisty Purkyně (1956)
Období 1901–1957
Následovník Prof. MUDr. Miloš Štejfa st. (1898-1971)
Choť 1. Marie roz. Kletzlová (1909–1919) 2. Blažena roz. Bumbová (1922–1957)
Děti Prof. MUDr. Jan Vanýsek DrSc.(1910–1995)
Rodiče Jan Vanýsek, Anna roz. Kubíčková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Vanýsek (5. února 1876, Velký Týnec[1] – 28. srpna 1957, Mariánské Lázně) byl český lékař, profesor patologie a terapie nemocí vnitřních.

Byl žákem významného českého lékaře profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera (1853–1927).

Životopis

Rudolf Vanýsek vystudoval české Slovanské gymnázium v Olomouci, které zakončil maturitou v roce 1895, načež nastoupil ke studiu na české Lékařské fakultě UK v Praze (Česká universita Karlo-Ferdinandova), kterou dokončil promocí v roce 1901. Po promoci pracoval jako odborný asistent profesora Thomayera na II. interní klinice české lékařské fakulty UK. V této době, byli jeho lékařskými kolegy na klinice, pozdější významní internisté Josef Pelnář (1872-1964) a Ladislav Syllaba (1868-1930).

V roce 1907 byl jmenován (prvním českým) primářem interního oddělení v Zemské nemocnice v Brně (Primararzt der Landeskrankenanstalt).

V roce 1912 se habilitoval jako soukromý docent (Privatdozent) chorob průmyslových při C.k. vysoké škole technické Františka Josefa v Brně.

Od roku 1919 byl jmenován řádným profesorem vnitřního lékařství na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stál tak u založení Kliniky nemocí vnitřních a nervových (později I. interní kardiologická klinika LF MU), byl zvolen děkanem LF MU (1926 až 1927) a rektorem MU (1932 až 1933). V období před druhou světovou válkou byl organizátorem lékařského stavovského hnutí.

Klinicky popsal stav neurocirkulační astenie, později nazvaný jako Vanýskův syndrom (Vanýskovo trias).[2]

Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 byl německou správou nuceně penzionován, po osvobození v roce 1945 se ještě podílel na obnově interní kliniky. V tomto období vznikla i II. interní klinika (Prof. MUDr. J. Polčák) a III. interní klinika (Prof. MUDr. J. Pojer).

Nástupcem na „Vanýskově klinice“ se stal profesor Miloš Štejfa st. (1946–1969).

Po roce 1948 byl označen za „předního představitele buržoazního vykořisťovatelského řádu“ a o 2/3 došlo ke snížení vyměru starobní penze.[3]

V důchodu pracoval jako závodní lékař Československé státní spořitelny v Brně a lázeňský lékař v Mariánských Lázních, kde v létě 1957 i zemřel.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Velký Týnec
  2. ↑ Kardiologie, monografie, autor Miloš Štejfa a kolektiv, Grada, 2006
  3. ↑ Prožil jsem zvláštní století, biografie, autor Jan Vanýsek, Albert, 2007

Externí odkazy

Zdroj