Rovná (národní přírodní památka)

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Rovná
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Přístupová cesta k památce od obce Rovná během zimy
Přístupová cesta k památce od obce Rovná během zimy
Základní informace
Vyhlášení 28. prosince 1972
Vyhlásil Ministerstvo kultury ČSR
Nadm. výška 416 až 418 m n. m.
Rozloha 1,77 ha[1][2]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Strakonice
Umístění Rovná
Souřadnice
Rovná
Rovná
Další informace
Kód 553
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Rovná je národní přírodní památka ležící v okrese Strakonice západně od obce Rovná, v jejímž katastrálním území se i nachází, chráněná z důvodu posledního výskytu nížinné formy hořce jarního v Čechách.[3][4] Z důvodu značného významu této lokality je prováděno v ohrazené části památky o rozloze přibližně 120 m² ruční kosení a rozrušování travních drnů, které má od roku 2004 na starost správa CHKO Blanský les.[5][6] Národní přírodní památka se nachází na severozápadním břehu Rovenského rybníka[7] a je přístupná polní cestou vedoucí po hrázi rybníka. Severozápadně od národní přírodní památky se nachází další chráněné území; přírodní památka Sedlina.

Optimální dobou k návštěvě památky je jaro, kdy rozkvétá kriticky ohrožený hořec jarní[7] na území mezofilní až mezohydrofilní louky.[4] Vedle hořce se v oblasti vyskytuje celá řada dalších rostlin, např. zástupci ostřic jako ostřice Hartmanova, ostřice oddálená,[5]ostřice latnatá, ostřice obecná,[7]ostřice dvouřadá, dále prstnatec májový,[7]hořec brvitý,[5]kozlík dvoudomý a mnohé další.

Poloha

Národní přírodní památka se nachází na louce při severozápadním břehu Rovenského rybníka[7] na západním okraji obce Rovná. Louka leží mezi 416 až 418 metry nad mořem. Celková výměra chráněného území je 2,1583 ha.[8] Území se svažuje od západu k východu, kde jeho hranici tvoří zmiňovaný rybník. Severní hranici tvoří potok, který vtéká do Rovenského rybníka. Západní tvoří v severnější části přilehlé zemědělsky využívané pole, v jižní půlce polní cesta a remízek. V jižním cípu je zakončena další loukou. Na východě louka přiléhá k Rovenskému rybníku.

Historie

Rozkvetlý hořec jarní v lokalitě Rovná

Dle místního botanika lokalita sloužila dříve jako obecní pastviště, později se zde hrál fotbal.[chybí lepší zdroj][9] Největší populace hořce jarního začala růst v místě tehdejších fotbalových branek.[9] První zmapování hořce jarního proběhlo na lokalitě roku 1957 J. Moravcem, který tehdejší populaci odhadoval na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 arů.[10] Následná přísná ochrana území měla paradoxně neblahý vliv na populaci hořce, jelikož louku brzy ovládla jiná rostlinná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce.[9] V osmdesátých letech 20. století se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981.[10] Na počátku osmdesátých let 20. století[10] došlo i přes opakovaný zákaz k neplánovanému masivnímu pohnojení louky umělými hnojivy místním zemědělcem z JZD,[10] což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny.[9] K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.[11] Do současnosti tak přežilo jen několik jedinců.[7] Na základě vědecké studie bylo v roce 2007 pozorováno sedmnáct kvetoucích lodyh a dvě vyvinuté tobolky; rostliny byly fertilní.[12] V dubnu 2020 byla na lokalitě pozorována pouze jedna kvetoucí rostlina.

V roce 1997 byly na lokalitě dokonce pozorovány jen poslední dvě kvetoucí rostliny, které v následujícím roce uhynuly. V roce 1999 se v lokalitě objevili další jedinci, načež začala soustavná snaha o záchranu druhu.[11] Od roku 1998 bylo na malých územích na místo pastvy zavedeno trhání a rozrušování drnů vedoucí k postupnému nárůstu populace hořce. Mezi lety 1999 až 2002 probíhala v oblasti památky pastva koní, po roce 2002 se ji nepodařilo nadále zajistit.[11] Nicméně produkce semen na lokalitě je nestejnorodá a závislá na počasí v době kvetení.[13] Vlivem snížení jedinců v populaci, což má za následek oslabení genofondu, se začínají projevovat genetické změny, jako například inbrední deprese (snižování počtu semen v tobolce).[13]

Hořec jarní byl dříve rozšířen přibližně na 60 lokalitách na území Česka převážně v oblasti jižních a středních Čech v souvislém výskytu od oblasti mezi řekou Vltavou po Brdy a až po oblast Krumlovska,[14] ale do současnosti (k roku 2011) se zachovaly poslední tři lokality. Na území národní přírodní památky Rovná se jedná o poslední populaci nížinné formy hořce jarního v Čechách, obě lokality horské formy se nacházejí na území CHKO Jeseníky.[15]

Přírodní poměry

V horninovém podloží lokality se nachází skupina moldanubika a to převážně biotitické pararuly, nicméně nedaleko od západní hranice území se nachází v podloží krystalický vápenec. Mateční hornina je zakryta jílovitými či štěrkovitými písky, písčitojílovitou hlínou a fluviálními nivními hlínami[p 1] a vodními sedimenty. Většina plochy lokality je pokryta glejem vznikajícím jako projev kolísání spodní vody v důsledku poklesu hladiny blízkého rybníka.[16] Louka má dle chemismu půdy zásaditý až neutrální charakter, je minerálně bohatá a trvale až čerstvě vlhká.[17]

Flóra

Ohrada s výskytem hořce jarního. V pozadí se nacházejí hybridní topoly, které opadem listí pozměňují chemické složení půdy na lokalitě

Vedle hořce jarního se v oblasti vyskytuje taktéž ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), ostřice oddálená (Carex distans),[18]ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice obecná (Carex nigra),[7]ostřice dvouřadá (Carex disticha), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis),[7]hořec brvitý (Gentianopsis ciliata),[5]kozlík dvoudomý (Valeriana dioica),[7]hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), vítod nahořklý (Polygala amarella),[18] a druhy z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) jako je pampeliška bažinná (Taraxacum madidum), pampeliška bavorská (Taraxacum bavaricum), pampeliška husí (Taraxacum pauckertianum) a pampeliška chudolaločnatá (Taraxacum paucilobum).[7][5] Ve vlhčích částech louky se ještě v osmdesátých letech 20. století vzácně vyskytovala ostřice Davallova (Carex davalliana) a ostřice blešní (Carex pulicaris).[16] Historický výskyt pampelišky trojlaločné (Taraxacum trilobifolium) a jetele jahodnatého (Trifolium fragiferum)[18] se již nepodařilo ověřit a výskyt s největší pravděpodobností na lokalitě zanikl.

Fauna

Mimo obvyklé druhy živočichů charakteristické pro vlhké prostředí se zde vyskytují i druhy charakteristické pro sušší oblasti. Jsou to například střevlíček Syntomus truncatellus nebo slunéčka Tytthaspis sedecimpunctata a Scymnus femoralis, dále vrtalka Phytomyza soenderupi, ze zástupců dvoukřídlých lupice Rhaphium zetterstedti a kmitalka Themira annulipes. V oblasti je hojná ploštička Ischnodemus sabuleti.[16]

Ochrana

Jedna ze dvou ohrad ohraničujících výskyt hořce jarního

V rámci snahy o zachování druhu nížinné formy hořce jarního je celý genofond rovenské populace uchováván v bance explantátových kultur ve VÚLHM ve Strnadech.[6] Nicméně se zdá, že se k roku 2008 populace sama neobnovuje, jelikož nebyly v posledních letech zaznamenány semenáčky.[15] Z toho důvodu byl přijat plán, který se snaží zvýšit populaci během pěti let z 20 kusů na přibližně 200 kusů, což by zajistilo možnost samovolné reprodukce.[15] Plán taktéž předpokládá, že by se měl areál výskytu hořce rozšířit za stejné období minimálně o 100 %[15] a to sběrem semen přímo z tobolek, maximálně však u 30 % rostlin.[19]

Jako ideální se pro ochranu památky jeví extenzivní pastva koz a ovcí,[20] je však také třeba pravidelně odstraňovat spadané topolové listí, které jinak při tlení změní chemismus půdy a zabrání tak klíčení semenáčků.[21] V plánu je vykácení hybridních topolů na severním okraji památky a nahrazení vhodnými původními druhy dřevin.[22]

Ohrady

V prostoru louky se nachází dvě menší dřevěné ohrady o rozloze přibližně 120 m², ve kterých rostou poslední exempláře hořce jarního v Čechách. Začátkem roku 2010 se navrhovala jako ideální forma managementu území přirozená pastva zvěře, která se ale nedařila dlouhodobě zajistit z důvodu nepřítomnosti chovu zvěře v přilehlé obci.[6] Prostor ohrádky je dvakrát až třikrát ročně ručně sečen a taktéž dochází k rozrušování travních drnů, což populaci hořce svědčí, neboť jeho semenáčky se pak mají kde uchytit.[6] Během podzimu dochází k odstraňování spadu listí z blízkých topolů a v létě v případě sucha jsou hořce zalévány.[6] Plán z roku 2010 počítá s tím, že pokud nebude zajištěna pastva, bude celé území památky dvakrát ročně koseno lehkou mechanizací a to v době června a září.[6] Před případným opětovným zavedením pastvy je potřeba opravit dřevěné ohrady.[23]

Hydrologie

Čidlo v ohrádce

V lokalitě jsou umístěna čidla monitorující vlhkost a stav podzemní vody pomocí vrtaných sond.[6] Cílem plánu o území je úprava hydrologického poměru na lokalitě pomocí zadržování vody přehrazováním odvodňovacího kanálu. Tento krok by měl zlepšit vlhkost na území po dobu celého roku, obohatit půdní profil o minerální látky a tím zvýšit pravděpodobnost uchycení semenáčků.[20] Potřeba tohoto opatření je dána postupným vysušováním biotopu způsobeným částečně i vybudováním odvodňovacích stok na severovýchodní a jihozápadní hranici památky.[24]

Odkazy

Poznámky

  1. Hlíny vznikající v opakovaně zaplavovaných oblastech tekoucí vodou

Reference

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. KIRSCHNEROVÁ, L. a kolektiv. Záchranný program pro hořec jarní (Gentiana Verna L. subsp. verna) v České republice [online]. 2008 [cit. 2010-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. 
  4. a b NPP Rovná [online]. Tým Gymnázia Strakonice [cit. 2010-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-26. 
  5. a b c d e Kirschnerová a kolektiv, str. 21
  6. a b c d e f g Záchranný program hořce jarního [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2010-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-23. 
  7. a b c d e f g h i j Obec Rovná [online]. Obec Rovná [cit. 2010-12-06]. Dostupné online. 
  8. Rovná [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  9. a b c d Archivovaná kopie [online]. Tým Gymnázia Strakonice – Hanka Harantová, Luděk Míka a Hanka Janoutová [cit. 2010-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-08. 
  10. a b c d Kirschnerová a kolektiv, str. 11
  11. a b c Kirschnerová a kolektiv, str. 12
  12. Kirschnerová a kolektiv, str. 55
  13. a b Kirschnerová a kolektiv, str. 15
  14. KIRSCHNEROVÁ, Ludmila; KIRSCHNER, Jan. Gentiana L.. In: SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, vol. 6. Praha: Academia, 2000. S. 99–110.
  15. a b c d Kirschnerová a kolektiv, str. 4
  16. a b c Národní přírodní památka Rovná [online]. CHKO Blanský les [cit. 2011-10-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. Kirschnerová a kolektiv, str. 16
  18. a b c PAULIČ, Radim. Seznam celostátně ohrožených druhů rostlin zaznamenaných ve strakonickém okrese [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. 
  19. Kirschnerová a kolektiv, str. 28
  20. a b Kirschnerová a kolektiv, str. 5
  21. Kirschnerová a kolektiv, str. 19
  22. Kirschnerová a kolektiv, str. 27
  23. Kirschnerová a kolektiv, str. 25
  24. Kirschnerová a kolektiv, str. 26

Literatura

  • PAULIČ, R. Inventarizační průzkum NPP Rovná z oboru botanika. Správa CHKO Blanský les: Inventarizační průzkum, 2007. 
  • ALBRECHT, Josef, a kol. Českobudějovicko. Redakce Peter Mackovčin, Josef Albrecht. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. (Chráněná území České republiky; sv. VIII. Českobudějovicko). ISBN 80-86064-65-4. S. 401. 

Externí odkazy

Zdroj