Ropucha stromová
 Ropucha stromová | |
|---|---|
 Ropucha stromová
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
obojživelníci (Amphibia) |
| Řád |
žáby (Anura) |
| Čeleď |
ropuchovití (Bufonidae) |
| Rod |
ropucha (Rentapia) |
| Binomické jméno | |
|
Rentapia hosii (Boulenger, 1892) | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ropucha stromová (Rentapia hosii, syn. Pedostibes hosii) je žába z čeledi ropuchovití (Bufonidae). Druh popsal belgicko-britský přírodovědec George Albert Boulenger roku 1892.[1]
Výskyt
Podle tradičního pohledu se ropucha stromová vyskytuje od jižního Thajska přes Malajský poloostrov až po Velké Sundy (Borneo a Sumatra).[2] Jde však spíše o druhový komplex, který je tvořen vícero blízce příbuznými alopatrickými druhy. Studie z roku 2020 například osamostatnila pevninské populace na samostatný druh Rentapia flavomaculata, přičemž jméno R. hosii by pak připadlo pouze bornejským a provizorně i sumatránským populacím.[3]
Popis
Jde o středně velkou ropuchovitou žábu s nápadným pohlavním dimorfismem, samci dosahují velikosti 53–78 mm, samice jsou mohutnější, 89–105 mm dlouhé.[4] Obě pohlaví se liší také ve zbarvení. Zatímco samci mají svrchní partie hnědé nebo červenohnědé a světle šedou spodní stranu těla, samice mají tmavě šedý hřbet s variabilním žlutým vzorem, dolní partie jsou pak hnědošedé (platí pro bornejskou část druhového komplexu).[5] Kůže je středně bradavičnatá, objevuje se malá příušní žláza (parotida). Konečky prstů jsou rozšířeny, což je adaptací pro život ve stromoví.[4]
Biologie a ekologie
Ropucha stromová je vázána na přítomnost lesů či jiného vhodného vegetačního krytu podél velkých nížinných řek, žije v nadmořských výškách maximálně 700 metrů. Jde o druh citlivý na disturbance přirozeného prostředí a netoleruje pozměněná stanoviště.[2]
Období rozmnožování nastává mezi koncem února a začátkem března. V tuto dobu samice sestupují ze stromů, aby nakladly vajíčka do blízkých vodních zdrojů, k nimž jsou vábeny samčím voláním. Amplexus, typické rozmnožovací chování žab, je axilárního typu – samec se tedy během páření zafixuje za podpaží samice. Celková velikost snůšky činí asi 4 000 vajíček.[5]
Hlavní část jídelníčku ropuchy stromové tvoří mravenci.[4]
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2021 považuje ropuchu stromovou (resp. celý výše zmíněný druhový komplex) za málo dotčený taxon, a to na základě rozsáhlého areálu rozšíření a předpokládané velké populace. Žába je hojná na Borneu a Sumatře, lokálně hojná v poloostrovní Malajsii a spíše vzácná v Thajsku. Navzdory tomu, že ropucha stromová není pokládána za ohroženou, její populace jsou i přesto vystaveny tlaku ze strany člověka. Největší hrozbu představuje úbytek lesů v důsledku těžby dřeva a rozšiřování plantáží palem olejných.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ ropucha stromová [online]. BioLib [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c IUCN SSC Amphibian Specialist Group. 2021. Rentapia hosii. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T54862A114917536. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T54862A114917536.en. Accessed on 17 November 2022.
- ↑ CHAN, Kin Onn; ABRAHAM, Robin K.; BADLI-SHAM, Baizul Hafsyam. A revision of the Asian tree toad complex Rentapia hosii (Anura: Bufonidae) with the description of a new species from Peninsular Malaysia. Raffles Bulletin of Zoology. 2020, roč. 68, s. 02172445. Dostupné online [cit. 2022-11-18]. ISSN 0217-2445. DOI 10.26107/RBZ-2020-0075.
- ↑ a b c DUELLMAN, W. E. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia. Volume 6, Amphibians. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. ISBN 0787657824. S. 193–194.
- ↑ a b AmphibiaWeb - Rentapia hosii. amphibiaweb.org [online]. [cit. 2022-11-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ropucha stromová na Wikimedia Commons
- Taxon Rentapia hosii ve Wikidruzích
