Roman Ingarden

Roman Ingarden
Roman Ingarden (1937)
Roman Ingarden (1937)
Rodné jméno Roman Witold Ingarden
Narození 5. února 1893
Krakov
Úmrtí 14. června 1970 (ve věku 77 let)
Krakov
Místo pohřbení Rakowický hřbitov (50°4′32″ s. š., 19°57′14″ v. d.)
Povolání filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a estetik
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Lvovská univerzita
Freiburská univerzita
Témata filozofie, George Berkeley, fenomenologie, ontologie a estetika
Ocenění Herderova cena (1968)
komandérský kříž Řádu znovuzrozeného Polska
Děti Roman Stanisław Ingarden[1]
Janusz Ingarden[1]
Příbuzní Krzysztof Ingarden (vnuk)
Marta Ingarden (snacha)
Web oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Ingarden (5. února 1893 Krakov – 14. června 1970 Krakov) byl polský fenomenologicky orientovaný filosof, estetik a literární teoretik, žák německého filozofa Edmunda Husserla.

Život

Ingarden studoval matematiku a filosofii ve Lvově u Kazimierze Twardovského a od roku 1912 u Edmunda Husserla v Göttingenu, později ve Freiburgu, kde roku 1918 promoval. V Polsku učil na gymnáziích a roku 1924 se ve Lvově habilitoval. V letech 1925 – 1944 přednášel na univerzitě ve Lvově (od roku 1933 jako profesor), po válce v letech 1945 – 1950 na Jagellonské univerzitě v Krakově. Roku 1949 byl zcela nesmyslně obviněn z „idealismu“ a z univerzity musel odejít. Přednášel a pracoval v soukromí a teprve v letech 1956 – 1963 se mohl na univerzitu vrátit. Ingarden měl četné styky v zahraničí, byl členem Polské akademie věd a řady dalších společností.

Myšlení a dílo

Ingardenovo myšlení zůstalo vždy blízké Husserlovi, s nímž také udržoval velmi přátelské styky. Odmítal a kritizoval však jeho sklon k platónismu a byl naopak filosofickým realistou. Věnoval se Henrimu Bergsonovi a v předválečném období hlavně filosofii literatury a estetice. Tyto jeho německy psané spisy také vzbudily ohlas v zahraničí.

Naproti tomu jeho poválečné dílo, psané polsky a věnované hlavně ontologii a epistemologii, zejména jeho opus magnum, Spór o istnienie świata (Spor o existenci světa) (1947 a 1948) bylo přeloženo teprve později. Poslední část tohoto spisu, O kauzální struktuře reálného světa, napsal opět německy. Vyšla až posmrtně roku 1974.

Kromě toho psal Ingarden i o teorii a filosofii malířství a hudby a ke konci života vydal velké dílo o odpovědnosti (Über die Verantwortung. Ihre ontischen Fundamente. 1970). U nás se Ingardenovým dílem zabýval Jan Patočka.

Jeho žákyní byla např. americká filozofka polského původu Anna-Teresa Tymieniecka.

Reference

  1. ↑ a b Dostupné online.

Literatura

  • O poznávání literárního díla (O poznawaniu dzieła literackiego, 1937, česky 1967 v překladu Hany Jechové)
  • Umělecké dílo literární (Das literarische Kunstwerk, 1931, česky 1989 v překladu Antonína Mokrejše)
  • J. Patočka, Roman Ingarden. Pokus charakteristiky filosofické osobnosti a díla. In: J. Patočka, Umění a čas. Sebrané spisy 4.. Praha : OIKOYMENH, 2004, ISBN 80-7298-113-7, str. 401-415.
  • J. Patočka, K Ingardenově filosofii malířského díla. In: J. Patočka, Umění a čas. Sebrané spisy 4.. Praha : OIKOYMENH, 2004, ISBN 80-7298-113-7, str. 489-500.

Související články

Externí odkazy

Zdroj