Rokot (raketa)

Rokot
Rokot vynáší družici Goněc-M
Rokot vynáší družici Goněc-M
Země původu RuskoRusko Rusko
Rodina raket Universal Rocket
Výrobce GKNPC Chruničeva
Rozměry
Výška 29 m
Průměr 2,5 m
Hmotnost 107 t
Nosnost
na LEO 1 950 kg
Historie startů
Status vyřazena
Kosmodrom Pleseck
Celkem startů 34
Úspěšné starty 31
Selhání 2
Částečná selhání 1
První start 20. listopadu 1990 (suborbitální)
26. prosince 1994 (orbitální)
Poslední start 26. prosince 2019
První stupeň  – UR-N100
Motor 3 RD-0233
1 RD-0234
Tah 2 080 kN
Specifický impuls 310 s
Doba zážehu 120 s
Palivo asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý
Druhý stupeň  – UR-N100
Motor 1 RD-0235
1 RD-0236
Tah 255,76 kN
Specifický impuls 310 s
Doba zážehu 180 s
Palivo asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý
Třetí stupeň  – Briz-KM
Motor 1 S5.98M
Tah 19,62 kN
Specifický impuls 325 s
Doba zážehu 3 000 s
Palivo asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý

Rokot (rusky Рокот) byla lehká nosná raketa, která vznikla přestavbou dvoustupňové mezikontinentální rakety UR-100N (rusky УР-100Н, index GRAU 15А30, kód NATO SS-19). Při třech experimentálních startech byla raketa Rokot vypouštěna ze sila na kosmodromu Bajkonur, hlavní vypouštěcí zařízení však pro ni bylo vybudováno na kosmodromu Pleseck (spolu s nezbytnou technickou pozicí zahrnující montážní halu pro předletové zkoušky rakety a připojení užitečného zatížení, kompresorovou a plnicí stanici, obslužnou věž apod.). Vhodná vypouštěcí zařízení jsou i na kosmodromu Svobodnyj (upravená sila mezikontinentálních raket).

Raketa o vzletové hmotnosti 107 tun má nosnou kapacitu 1850 kg na dráhu ve výšce 400 km. Pohonnou látkou je asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý. Pro komerční využití na mezinárodním trhu byla raketa pojmenována Rockot a vznikla společnost Eurockot (spojením DaimlerChrysler Aerospace 51% a Chruničevových závodů 49%) se sídlem v Brémách (Německo). Cena jednoho komerčního letu byla v roce 1999 15 milionů dolarů. [1]

Rokot se 26. prosince 2019 vydal z kosmodromu Pleseck na svou 34. a zároveň poslední misi. Na své palubě nesla tři družice Gonec-M.[2]

Tato raketa vynesla i českou družici MIMOSA.

Odkazy

Reference

  1. HARVEY, Brian. The Rebirth of the Russian Space Program: 50 years After Sputnik, New Frontiers. Německo: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 9780387713540. Kapitola Launchers and engines, s. 176-182. ((anglicky)) 
  2. www.kosmonautix.cz [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj