Robert Dundas, 2. vikomt Melville

Robert Dundas, 2. vikomt Melville
Narození 14. března 1771
Edinburgh
Úmrtí 10. června 1851 (ve věku 80 let)
Dalkeith
Místo pohřbení Lasswade, Old Parish Church And Churchyard
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Emmanuel College
Edinburská univerzita
Royal High School
Povolání politik
Ocenění společník Královské společnosti
Politická strana Toryové
Choť Anne Dundas, Viscountess Melville (od 1796)[1][2]
Děti Henry Dundas, 3rd Viscount Melville[1]
Richard Saunders Dundas[3]
Charles Dundas[3][1]
Robert Dundas, 4th Viscount Melville
Rodiče Henry Dundas, 1. vikomt Melville[1] a Elizabeth Rennie[1]
Příbuzní Anne Dundas[1] a Elizabeth Dundas[1] (sourozenci)
Funkce Prezident kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1807–1809)
Chief Secretary for Ireland (1809)
první lord admirality (1812–1827)
první lord admirality (1828–1830)
člen britské Soukromé rady
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Dundas, 2. vikomt Melville (Robert Saunders Dundas, 2nd Viscount Melville, 2nd Baron Duniry) (14. března 1771, Edinburgh – 10. června 1851, Melville Castle, Skotsko) byl britský státník ze starobylého skotského rodu Dundasů. Patřil k toryům a významným politikům přelomu 18. a 19. století, v několika funkcích byl členem britských vlád. Byl historicky nejdéle úřadujícím ministrem námořnictva (prvním lordem admirality) (celkem 17 let) a díky tomu jeho jméno nese řada lokalit objevených v té době. Celý život se také věnoval záležitostem v rodném Skotsku, kde zastával řadu čestných funkcí.

Mládí a politická kariéra

Pocházel ze starobylého skotského rodu, narodil se v Edinburghu, jeho otcem byl významný politik Henry Dundas, 1. vikomt Melville. Studoval v Edinburghu a v Cambridge, v roce 1792 podnikl kavalírskou cestu po Evropě, během níž krátce studoval na univerzitě v Göttingenu. Politickou kariéru zahájil v roce 1794 jako soukromý tajemník svého otce, v témže roce byl zvolen do Dolní sněmovny a poslancem byl až do roku 1811. V letech 1807–1812 byl prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti a v této funkci se zasloužil o rozvoj obchodu s Dálným východem. To mělo význam v době kontinentální blokády, jíž francouzský císař Napoleon zakázal téměř všem evropským zemím obchodovat s Británií.

V roce 1809 na krátkou dobu převzal post státního sekretáře pro Irsko a stal se členem irské Tajné rady, dostal také nabídku na funkci ministra války, ale vrátil se do svého předchozího úřadu prezidenta kontrolního úřadu Východoindické společnosti. V roce 1811 po otci zdědil titul vikomta a vstoupil do Sněmovny lordů.

Díky dlouhodobé vládě toryů pod vedením hraběte z Liverpoolu se stal nejdéle úřadujícím ministrem námořnictva v britské historii – prvním lordem admirality byl v letech 1812–1827 a 1828–1830. Po skončení napoleonských válek se v této funkci věnoval rozvoji válečného námořnictva a také podporoval objevitelské výpravy. Proto také jeho jméno nese několik nově objevených lokalit, převážně v Arktidě (Melvillův ostrov, Melvillův poloostrov, Melvillův záliv) a Melvillův ostrov u břehů Austrálie. Je po něm pojmenována také Melville Street v Edinburghu, kde má sochu v nadživotní velikosti.

Soukromý život a rodina

Po roce 1830 žil převážně ve Skotsku, kde zastával několik čestných funkcí (guvernér Bank of Scotland 1812–1851, kancléř univerzity v St. Andrews 1814–1851), skotským záležitostem se věnoval i ze své pozice člena Horní sněmovny. V roce 1821 získal Bodlákový řád.

V roce 1794 se oženil s Anne Saunders (1775–1841), dcerou admirála Charlese Saunderse, její jméno také téhož roku přijal (Saunders-Dundas). Měli spolu čtyři syny, nejstarší Henry Dundas (1801–1876) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála, po otci zdědil v roce 1851 titul vikomta s členstvím ve Sněmovně lordů. Z dalších synů vynikl Sir Richard Dundas (1802–1861), který byl admirálem a za krymské války vrchním velitelem v Baltském moři (1855).

Hlavním rodovým sídlem byl starobylý zámek Melville Castle ve Skotsku, který Dundasové zdědili po rodu Melville v 18. století.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, 17. díl; Praha, 1901 (reprint 1999), s. 82–83 ISBN 80-7203-218-6

Externí odkazy

Zdroj