Robert Desnos

Robert Desnos
Narození 4. července 1900
Paříž
Úmrtí 8. června 1945 (ve věku 44 let)
koncentrační tábor Terezín
Příčina úmrtí břišní tyfus
Místo pohřbení Hřbitov Montparnasse
Pseudonym Valentin Guillois
Povolání básník, spisovatel, scenárista, novinář a francouzský odbojář
Alma mater Lycée Turgot
Ocenění Mort pour la France
Politická příslušnost Parti frontiste
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Desnos (4. července 1900 Paříž – 8. června 1945 Terezín) byl francouzský básník. Jeho dílo a život jsou spjaty s vývojem surrealismu v meziválečné Francii.

Život

Robert Desnos prožil téměř celý život v Paříži. Narodil se v ní roku 1900 v domě na rue Saint-Martin. Stejně jako ulice i celá čtvrť je pojmenovaná po svatém Martinovi a Desnos na tuto část města, kde prožil své mládí, pak odkazuje i ve své poezii. Vystudoval obecnou a následně obchodní školu, ale na univerzitě již nestudoval. Během první světové války dochází k roztržce mezi Robertem a zbytkem rodiny. Osamostatňuje se, střídá mnoho zaměstnání a stěhuje se pryč z rue Saint-Martin. V roce 1925 se nakonec usadil v ateliéru v rue Blomet, kde před ním bydlel André Masson.

V roce 1930 se seznamuje s Youki, ženou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Foujita svou manželku během roku 1931 opustil a odstěhoval se zpět do Japonska, a tak začíná Youki žít společně s Desnosem. Nejdříve spolu žijí v ulici Lacretelle, ale v roce 1934 se stěhují do rue Mazarine 19. Byt v rue Mazarine 19 se stal místem pravidelných sobotních setkávání umělců, básníků, spisovatelů, cestovatelů atd. (Mezi návštěvníky těchto setkání byli např. Pablo Picasso, Joan Miró, Jean-Louis Barrault).

V roce 1932 a 1935 podniká Desnos s Youki cesty po Španělsku. Při druhé cestě je hostí Pablo Neruda, který byl v té době chilským konzulem v Madridu.

Pamětní deska v Paříži (Plaque Robert Desnos, 19 rue Mazarine, Paris 6)

Roku 1939 vypukla 2. světová válka. Robert Desnos narukoval, nejdřív působí v Nantes, poté je převelen do Alsaska. Je ovšem zajat a po uzavření příměří (22. června v Compiègne) se Desnos vrací do civilu a do Paříže. Ale Desnos nezůstává nečinný a v roce 1942 se stává členem ilegální skupiny AGIR.

22. února 1944 je Desnos zatčen gestapem. Je internován ve Fresnes, poté v Compiègne a pak nedaleko saského města Flöha. Z Flöhy je na konci války přesunut do českého Terezína. Desnos se sice dožil osvobození tábora, ale v té době již trpěl tyfovou nákazou následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Zemřel 8. června 1945.

20. října 1945 předala česká delegace vedená Františkem Halasem v Paříži urnu s básníkovými ostatky. Ta byla uložena do rodinné hrobky na Montparnasském hřbitově.

Dílo

S literární tvorbou začal Desnos už na studiích. V roce 1917 (tedy v jeho 17 letech) poprvé vydává své básně a to časopisecky (převážně v revui La Tribune des Jeunes). Po první světové válce začal Desnos spolupracovat s revuí Le Trait d'Union (Zde uveřejňuje své básně, které se dají někdy označit za provokativní nebo nonkonformní např. Óda na kokain. Některé jeho pozdější práce byly i zcenzurovány jako „nemravné“ např. Svoboda nebo láska).

V roce 1920 se Desnos seznámil s Benjaminem Péretem, který ho pak seznamuje s dadaistickým hnutím (mimo jiné s Tristanem Tzarou a André Bretonem). Po rozpadu dadaistického hnutí se podílí na vzniku hnutí surrealistického. V roce 1925 je zahájena první surrealistická výstava. Desnos je spolu s Bretonem autorem předmluvy v katalogu k výstavě. Desnos v tomto období publikuje v revuí La Révolution surréaliste, ale vychází mu i samostatné sbírky (např. Smutek za smutek). V roce 1930 se vyhrocují jeho vztahy s Bretonem, píše proti němu spolu s dalšími surrealistickými básníky text s názvem Mrtvola a s nimi taky vydává 3. manifest surrealismu (taky směřovaný proti osobě André Bretona).

I během druhé světové války nadále píše a publikuje. V roce 1942 vydává sbírku Fortunes, která shrnuje jeho dílo za období 1930–1937. V následujících letech už publikuje pod pseudonymy (např. Lucien Gallois). I po jeho uvěznění i po jeho smrti jsou nadále vydávány jeho básně, které do té doby nestihl vydat.

Kromě básnické činnosti se Desnos věnoval i próze a filmu. Pro Paris-Journal psal články o filmu a filmové recenze. Podle jeho básně Mořská hvězda natočil Man Ray film. V roce 1930 vydal v Revue du cinéma filmový scénář Úskalí lásky. V roce 1933 je pak podle jeho dalšího scénáře natočen film Ve vepřové pečínce jsou připínáčky. Ještě v roce 1944 přichází do pařížských kin Desnosův film Dobrý večer, dámy, dobrý večer, pánové.

Spolupracuje také s rozhlasem, pro který vytvořil pásmo Fantomas (1933). Píše i texty pro zhudebnění: Kantáta čtyř živlů, Kantáta k otevření muzea. Hudbu k nim složil Darius Milhaud.

Bibliografie

československá a česká vydání:

  • Básně (1947)
  • Láhev v řece (1948)
  • Od mramorovej ruže k ruži železnej (1965)
  • Zpěvobajky a květomluva (1971)
  • Prostory spánku (1984)
  • Zítra se bude mluvit řečí květin (2000)
  • Nedopitá láhev (2002)

Externí odkazy

Zdroj