Richard Gottlieb Wilhelm von Doderer

Richard Gottlieb Wilhelm von Doderer
Narození 28. října 1876
Vídeň
Úmrtí 24. května 1955 (ve věku 78 let)
Národnost rakouská
Alma mater Technická univerzita Vídeň
Povolání strojní inženýr a průmyslník
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Nábož. vyznání katolík
Choť Bertha Michel
Příbuzní Heimito von Doderer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Richard Gottlieb Wilhelm von Doderer (28. října 1876, Vídeň – 24. května 1955, Weißenbach am Attersee) byl rakouský metalurg pracující v ocelářských podnicích v českých zemích.[1]

Kariéra

Po vystudování Technické univerzity ve Vídni (Technische Universität Wien) zamířil do Kladna.

Pracoval u Prager Eisenindustrie-Gesellschaft (Pražská železářská společnost), brzy však přešel do Poldihütte (Poldina huť). Podílel se na zavádění výroby rychlořezných a pružinových ocelí. Vedl výstavbu pobočky Poldiny huti v Chomutově, kde se na 10 let stal ředitelem.

Jeho další angažmá bylo v Eisenwerke AG Rothau-Neudek (Železárny Rotava - Nejdek), které v roce 1927 uzavřely kartelovou dohodu v oblasti výroby plechů s Báňskou a hutní a.s. Výroba plechů byla zastavena a dělníci propuštěni.

Produkci železáren Rotava měla nahradit Karlova huť v Lískovci.[2] Richard Doderer byl jmenován ředitelem Karlovy huti v dubnu 1931 a vzápětí dal výpověď 420 dělníkům. Tyto výpovědi spustily stávku v Karlově huti.[3] Na místo stávky přijel dne 7. května 1931 Klement Gottwald a promluvil ve Sviadnově ke stávkujícím dělníkům.[4] Novinář Julius Fučík popsal stávku v knize Reportáže z buržoazní republiky z let 1929 – 1934.

Penzionování a vstup do NSDAP

V roce 1934 odešel Doderer do předčasného důchodu. Dne 20. února 1939 požádal Doderer o přijetí do NSDAP a byl přijat zpětně k 1. listopadu 1938 (členské číslo 6 457 457).

Obraz Doderera v Československu

Stávka Karlohuťáků byla po roce 1948 často vyzdvihována jako jeden z milníků třídního boje v Československu:

  • V roce 1949 natočil režisér Martin Frič film Zocelení, který je pozoruhodný jmény postav, které se shodují s osobami, které byly aktéry stávky a které stále žily.
  • Nová svoboda, krajský deník KSČ o obsahu filmu píše: „...málo rozhodný Appelt byl vystřídán novým ředitelem z Dortmundu, pověstným svou surovostí a bezohledností v postupu proti pracujícím.“[5]
  • Doderer je ve filmu doprovázen mužem, jehož chování a oblečení připomíná Gestapo, které v roce 1931 ještě neexistovalo.[6]
  • kniha Dějiny Komunistické strany Československa uvádí: „...Z jejich příkazu provedl říšský Němec útok na Karlovu huť.“[7]

Z uvedeného vyplývá, že Dodererův životopis byl upraven (národnost, příslušnost k Říši), aby mohl být jeho život lépe propagandisticky využit.

Slavný příbuzný

Synovcem metalurga a managera byl spisovatel Heimito von Doderer, kterého finančně podporoval. Také mu umožnil pobyt ve své hájovně v Weißenbach am Attersee ve velmi neklidné době od 1. února 1946 do 16. května 1946.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Doderer, Richard Ritter von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ NS RČS 1929-1935, PS, 99. schůze, příloha č. 4 (29. 1. 1931). www.psp.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ SYŘINKOVÁ, Petra. Karlova huť - Válcovny plechu a. s. 1927 – 1945. SBORNÍK STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHIVU FRÝDEK-MÍSTEK [online]. Zemský archiv v Opavě – Státní okresní archiv, 2011 [cit. 2023-11-09]. Roč. 12. Dostupné online. ISSN 1214-6951. 
  4. ↑ SULDOVSKÝ, Antonín. Klement Gottwald a Ostravsko (1918-1938). OSTRAVA: Sborník k dějinám a výstavbě města. 1981, roč. 11, s. 69. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b GUNIŠ, Richard; OSMANOVIC. Erkan [online]. Brno: Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik, 2018 [cit. 2023-11-09]. 
  7. ↑ REJMAN, Pavel. Dějiny Komunistické strany Československa. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 710 s. Kapitola KSČ v čele masových bojů za proletářské východisko z krize, s. 297. 

Zdroj