Restorativní justice

Restorativní justice (také obnovující justice nebo obnovující spravedlnost) je koncept trestního soudnictví, který se zaměřuje spíše na obnovení (anglicky restoration) poměrů než na represi. V tomto konceptu ustupuje zájem na potrestání pachatele do pozadí, naopak je upřednostňováno aktivní zapojení obětí trestných činů do řízení, jsou zdůrazňována jejich práva a pachatelům se usnadňuje rozhodnutí převzít odpovědnost za své činy, napravit škody a obětem dát satisfakci za způsobenou újmu. Účelem restorativní justice je také to, aby lidé změnili klasický pohled na řešení následků trestné činnosti a hledali raději řešení, která by vedla k nahrazení způsobené újmy poškozenému, a která by brala větší ohled na potřeby oběti. Zároveň by měla motivovat pachatele k převzetí odpovědnosti za napáchaný čin.[1] Jde o odchylný koncept od klasického konceptu trestající (retributivní) justice, naopak jde o koncept, hnutí a moderní vizi trestněprávní politiky, která říká, že trestný čin primárně nenarušuje jen právní normy, ale též způsobuje újmu a narušuje mezilidské vztahy.

Definice Howarda Zehra, amerického kriminalisty, jenž je považován za průkopníka moderního pojetí restorativní justice, popisuje tuto justici jako proces, jenž v „maximální možné míře zapojuje všechny, kterých se daná činnost dotkla. Restorativní justice usiluje o maximální možnou míru uzdravení a obnovu trestným činem narušených vztahů a za tímto účelem účastníkům umožňuje společně identifikovat způsobené újmy a vzniklé potřeby a od nich se odvíjející povinnosti a závazky“.[2]

Howard Zehr formuloval pro restorativní justici na počátku 90. let 20. století tyto otázky:[3]

  • Kdo byl poškozen/dotčen?
  • Jaké jsou jeho/její potřeby?
  • Pro koho z dané události vyplývají povinnosti a závazky?
  • Koho se daná situace dotýká (kdo je do ní zapojen)?
  • Jaké jsou příčiny dané situace?
  • Jakou formou je vhodné zapojit jednotlivé účastníky do procesu řešení a obnovy narušených lidských vztahů?

Doporučení Rady Evropy o restorativní justici v trestních věcech

V tomto dokumentu Rady Evropy, zveřejněném 6. října 2018, jsou zmiňovány základní principy pro restorativní justici.[4] Takovými principy jsou:

  • princip participace účastníků a stran
  • princip náhrady újmy obětem
  • dobrovolnost, koná se pouze při souhlasu zúčastněných stran
  • dialog
  • spravedlivá péče o potřeby a zájmy zúčastněných
  • procedurální rovnost
  • kolektivní, na konsenzu založená dohoda
  • zaměření se na odškodnění
  • reintegraci a dosažení vzájemného pochopení
  • vyhnutí se dominance

Restorativní justice ve vězeňském prostředí ČR – projekty a programy

Program Building Bridges[5]

Tento restorativní program funguje od roku 2014 a trvá 8 týdnů (několik cyklů). Je založený na restorativním dialogu oběti a pachatele ve skupině čítající dvanáct účastníků (6+6). Celý dialog je pod dozorem facilitátorů. Účastníci diskutují o různých tématech zahrnující například přijetí odpovědnosti za spáchaný čin či debatují o možném odpuštění. Po celou dobu se snaží skupina si navzájem sdělit své pocity a vzájemně se pochopit – proč se to stalo atd... V roce 2016 dostal tento program akreditaci od Ministerstva spravedlnosti a dodnes opakovaně probíhá napříč věznicemi v České republice.

Mezi další programy a projekty patří například[6]:

  • Projekt Křehká šance II skládající se z několika projektů.
  • Program PARDON zaměřený na odsouzené v oblasti dopravy (dopravní nehody…).
  • Program FEDDO zaměřený na ženy, které byly odsouzené za násilné či sexuálně motivované činy na dětech.
  • Antiagresivní trénink s hlavním zaměřením na domácí násilí a zvládání vzteku

Restorativní justice v českém trestním právu

Využívány jsou tzv. restorativní programy, které zahrnují probaci a mediaci. V samotném trestním řízení je pak umožněno trestní stíhání podmíněně na určitou zkušební dobu zastavit, pokud se obviněný přizná a nahradí způsobenou škodu,[7] anebo je především zastavit úplně, pokud obviněný s poškozeným uzavře tzv. narovnání.[4] Obětem je možno za určitých podmínek i ze strany státu finančně přispět.[8] A v oblasti trestů lze za projev restorativní justice vnímat trest obecně prospěšných prací.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Restorativní justice: O restorativní justici [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zehr, H. Úvod do restorativní justice, 1. vydání. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, s. 26
  3. ↑ ERIKSSON, Anna M. Critical Issues in Restorative Justice. Edited by H. Zehr and B. Toews (Mosney, NY: Criminal Justice Press, 2004, 412pp. £24.99 pb). The British Journal of Criminology. 2005-11-01, roč. 45, čís. 6, s. 992–995. Dostupné online [cit. 2023-12-07]. ISSN 1464-3529. DOI 10.1093/bjc/azi085. 
  4. ↑ a b Recommendation of the Committee of Ministers to member States. search.coe.int [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Building Bridges [online]. 2023-03-27 [cit. 2023-12-07]. S. 16-18. Dostupné online. 
  6. ↑ Restorativní justice v českém vězeňství - výzkumná zpráva z dotazníkového šetření [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ § 307 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“)
  8. ↑ Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů
  9. ↑ Restorativní justice pomáhá a spojuje [online]. Probační a mediační služba České republiky, 2018-04-30 [cit. 2020-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-16. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj