Renzo Piano

Renzo Piano
Renzo Piano (2012)
Renzo Piano (2012)
Narození 14. září 1937 (86 let)
Janov
Alma mater Technická univerzita v Miláně (do 1964)
Povolání architekt a politik
Zaměstnavatel Čína (1965–1968)
Ocenění Cena Augusta Perreta (1978)
Královská zlatá medaile (1989)
Kjótská cena za filozofii a umění (1990)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1990)
Cena stříbrného trojúhelníku (1991)
… více na Wikidatech
Politická strana nezávislý
Funkce italský doživotní senátor (od 2013)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renzo Piano (* 14. září 1937) je světově proslulý italský architekt, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu a několika dalších ocenění.

Biografie

Narodil se v Janově v Itálii v roce 1937 a tam také dnes bydlí. V roce 1964 vystudoval univerzitu Politecnico di Milano a začal pracovat s lehkými konstrukcemi a základními příbytky.[1] Mezi lety 1965 a 1970 spolupracoval s Louisem Kahnem a v letech 19711978 s Richardem Rogersem – jejich nejznámější stavba je Centre Georges Pompidou v Paříži (1977). V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.[2]

V roce 1981 založil společnost "Renzo Piano Building Workshop", která zaměstnává stovku lidí a působí Paříži, Janově a New Yorku.[1]

Dne 18. března 2008 se stal čestným občanem Sarajeva (Bosna a Hercegovina).[3] 30. srpna 2013 ho prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak může zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

Vybrané projekty

Nemo Science Centre v Amsterdamu
Střecha budovy Kalifornské akademie věd v San Franciscu

Současné

Dokončené

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renzo Piano na anglické Wikipedii.

  1. a b Renzo Piano: Environmentally Progressive Concept Design for Athens' Modern Urban Icon, The Stavros Niarchos Foundation Cultural Center (SNFCC). www.itnewsonline.com. 2009-01-27. Dostupné online [cit. 2009-02-09]. (anglicky) 
  2. Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  3. Renzo Piano počasni građanin Sarajeva
  4. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

Zdroj