Rebutia chrysacantha kesselringiana

Jak číst taxoboxRebutia chrysacantha var. kesselringiana
alternativní popis obrázku chybí
Rebutia chrysacantha var. kesselringiana
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď kaktusovité (Cactaceae)
Rod rebucie (Rebutia)
Sekce Rebutia
Druh Rebutia chrysacantha
Trinomické jméno
Rebutia chrysacantha var. kesselringiana
Donald ex Šída, 1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. chrysacantha var. kesselringiana

Rebutia chrysacantha var. kesselringiana je zajímavá a pěstitelsky vděčná barevná odchylka z příbuzenského okruhu R. chrysacantha, která se mezi staršími zástupci rodu rebucie v našich sbírkách stále ještě dosti často objevuje. Své jméno var. kesselringiana dostala na počest Wilhelma Kesselringa, německého botanika, inspektora botanické zahrady v Darmstadtu.
 

Rebutia chrysacantha Backeb. var. kesselringiana (Bewer.) Donald ex Šída

Šída, Otakar; Rod Rebutia, p. 18, 1997

Basionym:

Rebutia senilis Backeb. var. kesselringiana Bewer. 1947

Sekce Rebutia, řada Senilis

Synonyma:

  • Rebutia chrysacantha Backeb. var. kesselringiana (Bewer.) Donald nom.inval. 1954
  • Rebutia senilis Backeb. f. kesselringiana (Bewer.) Buin. et Don. 1965

Popis

Stonky kolovité až protáhlé, až 60 mm široké, jednoduché až odnožující. Žebra rozložená v kuželovité hrbolky, areoly bíle plstnaté, asi 6 mm navzájem vzdálené. Trnů 30 – 35, jemně štětinovité až poněkud silnější, 8 – 12 mm dlouhé, bílé až nažloutlé; okrajové a středové trny těžko rozlišitelné.

Květy nálevkovité, až 45 mm široké; poupata světle nažloutle zelená; květní lůžko světle žluté, vně pokryté holými, světle zelenými šupinami; květní trubka světle žlutá s nažloutle zelenými šupinami; jícen nazelenale žlutý; nitky světle zlatožluté s bledě žlutými prašníky; čnělka nažloutle bílá, blizna bělavá; okvětní lístky kopisťovité s malou špičkou, vnitřní zlatožluté, vnější světle žluté. Plod olivově zbarvený, kulovitý, asi 5 mm velký, pokrytý několika holými šupinami, vysychající a nepravidelně se rozpadající. Semena podlouhle čepičkovitá, leskle černá, asi 1 mm dlouhá, s jemně bradavčitou testou a bílým hilem.

Variety a formy

Var. kesselringiana se ve sbírkách vyskytuje v několika klonech, které jsou samy značně jednotné. Jeden z nich má tělo více kulovité a bělejší trny, druhý roste více sloupovitě, více odnožuje a trny jsou zřetelněji žluté. Další rostliny, které také s určitostí odpovídají této varietě, lze už po několik desetiletí občas nalézt v našich sbírkách pod jménem R. glomeriseta a nemají nic společného se stejnojmenným druhem rodu Sulcorebutia . Tyto rostliny jsou déle kulovité s poněkud širšími těly a výrazné, delší a hustší nažloutlé otrnění.

Výskyt a rozšíření

Varieta byla popsána roku 1947 jako Rebutia senilis var. kesselringiana Bewer. podle rostlin z kultury bez zřejmé vazby na konkrétní přírodní nález. V přírodě nebyla ani později znovu nalezena, lze však předpokládat původ v okolí ostatních nálezů z okruhu R. senilis – R. chrysacantha, v severní Argentině, (provincie Salta, nejspíše v oblasti Quebrada del Toro).

Poznámky

Varieta byla v prvotním popisu roku 1947 přiřazena k druhu R. senilis. Kulovitý až krátce sloupovitý vzrůst a zejména charakter otrnění ji však mnohem více přiřazují k druhu R. chrysacantha, pokud tyto dva taxony rozlišujeme na úrovni druhu. I když se při nižší úrovni osvětlení v prostředí parných skleníků otrnění stává často téměř bílé, slabší a silněji redukované, při dostatku světla a čerstvého vzduchu ukazuje charakter otrnění jednoznačně na R. chrysacantha. Tomu také odpovídají pozdější zařazení Buininga a Donalda, případně Donalda, kteří R. chrysacantha chápali jako infraspecifický taxon druhu R. senilis, v prvním případě jako varietu (epiteton iseliniana má zde však v hodnosti variety prioritu), v druhém případě v hodnosti poddruhu.

Pěstování

R. chrysacantha var. kesselringiana patří mezi pěstitelsky snadné rostliny, které lehce a pravidelně kvetou. Samosprašnost květů umožňuje snadné množení ze semen, která se vytvářejí v dostatečném množství. Semena dobře klíčí a semenáčky dosahují květuschopnosti během 2 až 3 let. Suché a chladné přezimování napomáhá k tvorbě poupat, kterých se na starších rostlinách objevuje někdy tolik, že jsou rostliny květy zcela zahaleny. Při dostatečně chladném přezimování mohou být rostliny umístěny i zcela ve tmě, aniž by se to viditelně projevilo na květech, násada poupat se pouze poněkud opozdí.

Literatura

  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1545, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
  • Donald, John Donald; Cactus (Paris), 9:40, 1954
  • Donald, John Donald; Ashingtonia, 2:50, 1975
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 90, 1997
  • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 65, 1988
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 38, 1997

Externí odkazy

Zdroj