Rdesno obojživelné

Jak číst taxoboxRdesno obojživelné
alternativní popis obrázku chybí
Rdesno obojživelné (Persicaria amphibia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď rdesnovité (Polygonaceae)
Rod rdesno (Persicaria)
(L.) Delarbre, 1800
Binomické jméno
Persicaria amphibia
Synonyma
  • Polygonum amphibium L.[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rdesno obojživelné (Persicaria amphibia) je vytrvalá plevelná kvetoucí bylina z čeledi rdesnovitých, rostoucí ve vodě i na zemi ve vlhkém prostředí.

Rozšíření

Pochází z Eurasie a vyskytuje se téměř v celém mírném pásu severní polokoule a dále bylo zavlečeno na sever a jih Afriky i na jih Ameriky. Vodní rostliny nejčastěji rostou v rybničních oblastech a údolních nivách řek na klidných vodních hladinách. Suchozemské rostliny rostou na místech v létě vysychajících, např. na podmáčených polích, obnažených dnech rybníků, ale i při okrajích komunikací, na náspech nebo rumištích. V České republice roste od nížin do podhorských oblastí roztroušeně až hodně.[3]

Popis

Vytrvalá obojživelná rostlina s hladkými, lysými, hustě listnatými, silně větvenými žebrovatými lodyhami, s nápadně ztlustlými uzlinami ve kterých snadno koření a s tmavě hnědými botkami které jsou dlouhé 1 až 2 cm a mají horní okraj uťatý. Roste-li ve vodě koření na dně, pod hladinou má splývající lodyhu která dosahuje délky až 3 m. Listy má dlouhé do 12 cm, kožovité, s řapíkem až 5 cm, na hladině položené, hladké, lesklé, barvy namodralé. Roste-li v místech nezaplavených má vystoupavou až docela přímou lodyhu o délce do 50 cm. Tehdy má listy měkké, s kratšími řapíky, porostlé chloupky, jsou zelenavé až našedlé, po okraji brvité. Všechny listy jsou celokrajné s podlouhlou až kopinatou čepelí, u báze často srdčitou nebo zaokrouhlenou.

Růžové až načervenalé, vzácně bílé, nežláznaté květy jsou směstnány na koncích lodyh a větví a jsou sestaveny do hustých válcovitých přímých klasů. Květ má pět vytrvalých, mírně prohnutých, vejčitých až eliptických okvětních lístků, pět tyčinek v jednom kruhu s růžovými nebo červenými eliptickými intorzními prašníky a svrchní vejčitý semeník se 2 čnělkami s kulovitými bliznami. Květy jsou bisexuální nebo funkčně jednophlavné, některé rostliny mají květy jen samčí a jiné samičí. U vodních rostlin květy vykvétají nad hladinou, mají tyčinky delší a ty vyčnívají z okvětí, u suchozemských jsou tyčinky kratší a nevyčnívají; rostliny suchozemské kvetou jen výjimečně. Rozkvétají od června do srpna, opylovány jsou hydrochoricky nebo zoochoricky. Plodem je nažka asi 3 mm dlouhá, černohnědé, lesklá, čočkovitá nebo tříhranná, obalená do okvětních lístků.[3][4][5]

Rozmnožování

Rdesno obojživelné se rozmnožuje semeny a dlouhými plazivými oddenky, rostliny rostoucí na nezaplavené půdě většinou nepřinášejí semena. Nažky vodních rostlin snadno plavou po vodě a jsou vodním ptactvem roznášeny i na místa nezaplavovaná, kde se po uchycení rozšiřují silným oddenkovým systémem, jehož výběžky mají roční přírůstky dlouhé až 1 m, vytváří tak charakteristické kolonie. Odlomené oddenky mají velikou regenerační schopnost a téměř každá kousek může vytvořit novou rostlinu. Po obdělávaných polích se rozšiřuje s orbou.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Rdesno obojživelné [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 18.10.2004 [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Rdesno obojživelné [online]. BOTANY.cz, rev. 15.07.2007 [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Rdesno obojživelné [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-11-03]. S. 30. Dostupné online. 
  5. ↑ MRUZÍKOVÁ, Zuzana; KOUTECKÝ, Petr. Určovací seminář cévnatých rostlin: Persicaria [online]. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, rev. 2011 [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad: Rdesno obojživelné. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. 

Externí odkazy

Zdroj