Radostné Česko

Radostné Česko
Zkratka
Datum založení 10. srpna 2017
Datum rozpuštění 12. prosince 2023
Předseda Boleslav Buzek
Místopředseda Klára Novotná (2017–2019)
Martin Baroch (2019–2023)
Zakladatel Boleslav Buzek
Sídlo 169 00 Praha, Rozýnova 2080/8
Ideologie ekonomický liberalismus
atlantismus
pro-evropanismus
Politická pozice pravice[1]
Barvy
     tyrkysová
Volební výsledek 0,07 (PSP ČR 2017)
IČO [https://ares.gov.cz/ekonomicke-subjekty?ico=063398752&xml=1 06339875&xml=1 06339875] ([https://ares.gov.cz/ekonomicke-subjekty?ico=063398752&xml=1 06339875 VR])
Rejstřík MV ČR 507
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radostné Česko (zkratka ) byla česká politická strana, která vznikla v srpnu 2017 proměnou z iniciativy Radostné Česko bez EET.[1] Straně předsedal Boleslav Buzek.

Strana byla výrazně proti EET a bývalému premiérovi Andreji Babišovi.[2] Po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 strana vystupovala proukrajinsky.[3]

Strana byla Nejvyšším správním soudem pozastavena 16. března 2022.[4] NSS stranu rozpustil 12. prosince 2023.[5]

Výsledky

Poslanecká sněmovna

Volby Hlasy % Mandáty Poznámky
2017 3 852 0,07
0/200
Strana kandidovala v 11 krajích (nekandidovala v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji)

Evropský parlament

Volby Hlasy % Mandáty Poznámky
2019 15 492 0,65
0/21
Strana byla součástí Koalice Svobodní, RČ

Reference

  1. a b Volby 2017 > Radostné Česko. ČT24 [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-18. 
  2. Boleslav Buzek: EET máme kvůli Babišově egu. Porušil i zákon, aby ji prosadil. FORUM 24 [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  3. Radostné Česko. Facebook [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  4. NSS rozpustil pět politických stran, dalším 27 pozastavil činnost. Nejvyšší správní soud [online]. 2022-03-16 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  5. Volební senát Nejvyššího správního soudu rozpustil 34 politických stran a hnutí. Nejvyšší správní soud [online]. 2023-12-12 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj