Radiotelevisione Svizzera

Radiotelevisione Svizzera
Logo
Logo
Základní údaje
Právní forma státem vlastněný podnik
Datum založení 1931
Adresa sídla Lugano, Švýcarsko
Souřadnice sídla 46°0′13,43″ s. š., 8°57′4,32″ v. d.
Charakteristika firmy
Produkty televize
Mateřská společnost SRG SSR
Majitel SRG SSR
Dceřiná společnost Rete Uno
Identifikátory
Oficiální web www.rsi.ch
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Radiotelevisione Svizzera, sídlo v Lugano

Radiotelevisione Svizzera je švýcarská televizní a rozhlasová společnost, část mediální společnosti SRG SSR. Zajišťuje výrobu televizního a rozhlasového vysílání v italštině.

Historie

V roce 1925 byla založena společnost Radio Monte Ceneri, pojmenovaná podle hory, na které byl umístěn vysílač. Po několika letech experimentálního vysílání bylo zahájeno pravidelné vysílání v kantonech Ticino a Graubündenu.

Ve 30. a 40. letech, kdy se v některých sousedních státech Švýcarska k moci dostal fašismus, bylo Radio Monte Ceneri jediná italskojazyčná rozhlasová stanice vysílající bez cenzury.

První televizní vysílání odstartovalo 18. listopadu 1958, kdy byl přenášen signál ze studia v Curychu s doplněnými italskými titulky. V roce 1961 se studio spolu s nadací Televisione svizzera di lingua italiana přestěhovalo do města Paradiso. Barevné vysílání bylo zahájeno v roce 1968.

Roku 1985 byla spuštěna kulturní rozhlasová stanice Rete Due a roku 1989 byla spuštěna rozhlasová stanice zaměřená na mládež Rete Tre. Druhý televizní kanál RSI LA 2 byl spuštěn až v roce 1998.

V prosinci 2005 začala RSI šířit své kanály prostřednictvím digitálního pozemního vysílání v systému Digital Audio Broadcasting. 26. července 2006 ve 12:45 bylo ukončeno analogové vysílání v kantonu Ticino, který se tak stal prvním kantonem ve Švýcarsku pouze s digitálním vysíláním.

Kanály

Rozhlas

  • Rete Uno
  • Rete Due
  • Rete Tre

Televize

  • RSI LA 1
  • RSI LA 2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radiotelevisione svizzera di lingua italiana na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj