Růže Hugova

Jak číst taxoboxRůže Hugova
alternativní popis obrázku chybí
Růže Hugova (Rosa xanthina)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Podčeleď růžové (Rosoideae)
Rod růže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa xanthina
Lindl., 1820
Synonyma
  • Rosa hugonis Hemsl.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růže Hugova (Rosa xanthina)[1][2] je původní, divoce rostoucí druh z rozsáhlého rodu růže (Rosa), v němž je řazen do sekce takzvaných bedrníkolistých růží (Pimpinellifoliae). Pochází z centrální a východní Číny a Korejského poloostrova, v kultuře mnoha zemí včetně České republiky je pěstována a šlechtěna jako okrasná dřevina.

Popis

Je to opadavý, gejzírovitě rostoucí keř, dorůstající výšky 2–4 metry. Větve mají hnědou barvu, jsou pokryty štíhlými, přímými, jehlicovitými ostny; na bázích výhonů jsou ostny štětinaté. Listy jsou složené, lichozpeřené, 7–15 četné, lístky lysé, nežláznaté, jednoduše zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na letošních květonosných větévkách, jsou oboupohlavné, kališní cípy bez přívěsků, koruna se skládá z pěti korunních plátků světle žluté či krémově žlutobílé barvy. Průměr květu je kolem 5 cm.[3] Rozkvétají obvykle v dubnu až květnu, některé kultivary silně voní, jiné nikoli. Plody jsou drobné, hnědočervené šípky vejčitého či široce obvejčitého tvaru, s lysými stopkami a často zdužnatěle naběhlou bází. Jde o diploidní druh, ploidie 2n=14.[4]

Rozšíření

Růže Hugova pochází ze severovýchodní a centrální Číny, Mandžuska a Korejského poloostrova, kde roste v křovinách a lesních lemech, na stráních a otevřených svazích, v nadmořské výšce od 600 do 2300 m.[2][3][4]

Pěstování

Jde o často pěstovanou, oblíbenou sadovou růži v parkových výsadbách a veřejné zeleni, ceněnou pro bohatství žlutých květů a časné kvetení – v mírném klimatu jde o jednu z nejčasněji rozkvétajících růží, často kvete již ve druhé polovině dubna. Do Evropy byla přivezena roku 1899 a během 20. století byla vyšlechtěna řada okrasných kultivarů s prostými nebo i poloplnými květy.[3] Křížením s růží sérskou křídlotrnnou (Rosa sericea var. pteracantha) vznikl kultivar 'Pteragonis' s nápadně velkými, načervenalými ostny.[5]

Možnosti záměny

Podobně vypadajících žlutokvětých růží se pěstuje v kultuře několik. Taktéž východoasijská růže žlutavá (Rosa xanthina Crép.) se liší větvemi bez štětinatých ostenců a listy zespodu vlnatě chlupatými.[5]Růže žlutá (Rosa foetida), pocházející z Malé a Střední Asie, má listy s menším počtem jařem (2–3), béžové, hákovitě zahnuté ostny a šípky bez zdužnatělé báze; pěstuje se v kultivaru 'Bicolor' s korunními plátky na rubu žlutými a na líci cihlově červenými, nebo v celožlutém plnokvětém kultivaru 'Persian Yellow'.[6]

Galerie

  • Habitus rozkvetlého keře
    Habitus rozkvetlého keře
  • Detail větévky, listů a poupěte
    Detail větévky, listů a poupěte
  • Plnokvětý kultivar
    Plnokvětý kultivar
  • Šípky a ostny varianty Pteragonis
    Šípky a ostny varianty Pteragonis

Reference

  1. ↑ Rosa xanthina Lindl. — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Rosa xanthina Lindl. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c ROSA HUGONIS Hemsl. – růže Hugova / ruža | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Rosa xanthina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b VĚTVIČKA, Václav. Růže. Praha: Aventinum, 2001. ISBN 80-7151-183-8. S. 50–52. 
  6. ↑ Kaplan, Zdeněk et al. Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha 2019, s.489

Externí odkazy

Zdroj