Píďalka podzimní

Jak číst taxoboxPíďalka podzimní
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní - sameček
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní, ilustrace
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď píďalkovití (Geometridae)
Rod Operophtera (Operophtera )
Binomické jméno
Operophtera brumata
(Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píďalka podzimní, též vlnopásník ovocný nebo píďalka zimní menší, Operophtera brumata, je drobný motýl, jehož housenky poškozují listy dřevin žírem při rašení. Housenky vyžírají v listech zpočátku drobné otvory, které se postupně zvětšují a dochází až ke skeletaci listů.[1] Píďalka podzimní je polyfág. Živí se na ovocných stromech, ale i na okrasných listnáčích, například dubech a jilmech, ale vezme zavděk i lišejníkem.[2] Podle dostupných informací způsobuje příležitostně několikaleté holožíry.

Synonyma

Pro organismus s označením píďalka podzimní je používáno více rozdílných názvů, například Cheimatobia brumata nebo Phalaena brumata.

Zeměpisné rozšíření

Areál rozšíření píďalky podzimní zahrnuje Asii, Evropu a Severní Ameriku.[3] V Evropě je běžným druhem, stejně tak i v ČR. Vyskytuje se v dubových lesích, parcích a v zahradách.

Popis

Dospělci píďalky podzimní se vyznačují výrazným sexuálním dimorfismem. Samci jsou křídlatí, samice mají křídla redukovaná v pahýly. Rozpětí křídel samce je asi 30 mm, křídla jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Délka těla samic je 8–10 mm, barva samic je šedohnědá.[4] Housenky jsou zelenavé až hnědozelené, mají na hřbetě mají tmavý proužek a na bocích 3 žlutavě bílé pruhy.[1] Vajíčka jsou oválná, zprvu světle zelená, později červenožlutá, nakonec šedá.[2]

Biologie

Páření.

Druh má v roce jen jednu generaci.[5] Imaga se vyskytují od října do prosince, přes den odpočívají na kmenech stromů a s večerem aktivují. Samci vyhledávají čerstvě vylíhnuté samičky, které se s nimi páří a ihned po oplodnění kladou vajíčka do štěrbin kůry.[4]

Přezimujícím stádiem je vajíčko. Housenky se líhnou v době rašení pupenů – v dubnu a květnu. Okusují květy, pupeny a listy, později ožírají i plody. Listy i květenství spřádají a zdržují se uvnitř smotků. Pro housenky je typický píďalkovitý pohyb.[L 1] Žír zakončují v průběhu června a spouštějí se na vláknech na zem, kde se v hloubce kolem 5–10 cm kuklí, obvykle v řídkém zápředku.[1][2]

  • Píďalkovitý pohyb.
    Píďalkovitý pohyb.

Píďalka podzimní je široký polyfág: Napadá ovocné dřeviny (např. třešně, meruňky, slivoně, jabloně), ale i mnoho rodů okrasných nebo lesních dřevin: dub (Quercus spp.), habr (Carpinus), buk lesní (Fagus sylvatica), lípy (Tillia spp.), javor, břízu, jilm a mnoho dalších.

Význam

Housenky píďalky podzimní jsou jedněmi z nejvýznamnějších škůdců ovocných dřevin a lesních porostů listnatých stromů, především dubů.[5] Způsobují odlistění dřeviny v květnu a červnu, poškození květů a plodů ovocných dřevin.[L 1] Poškození se může několik let opakovat. Jsou známy škody na porostech u domácích pěstitelů marihuany (konopí seté).

Na napadených dřevinách je patrný žír na listech, květních poupatech, květech i plodech. V listech jsou vykousané drobné otvory, jež housenky postupně zvětšují, až zůstávají jen ohlodaná žebra listu.[1]

Ochrana rostlin

Vajíčka Operophtera brumata na buku.

Ochrana rostlin je možná pomocí biologického boje užitím bakterií Bacillus thuringiensis, dále se používají lepové pásy.[L 1] Vhodná je podpora množství sýkor přezimujících v sadech vyvěšováním hnízdních ptačích budek.[5]

Použitelnými insekticidy jsou:[1]

  • DIMILIN 48 SC
  • EXPLICIT PLUS
  • NURELLE D
  • STEWARD
  • STOCKER
  • TREBON 10 F
  • TREBON 30 EC

Odkazy

Literatura

  1. ↑ a b c TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 

Reference

  1. ↑ a b c d e agromanual.cz
  2. ↑ a b c ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-06. 
  3. ↑ eol.org, mapa
  4. ↑ a b HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. S. 352. 
  5. ↑ a b c www.jikl.cz. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-15. 

Externí odkazy

Zdroj