Páni z Vlašimi
| Jankovští z Vlašimi | |
|---|---|
 | |
| Země |
 České království
|
| Tituly | Rytíř, Barone, Hrabě |
| Zakladatel | Rodina Vlašimi |
| Rok založení | 13. století |
| Větve rodu | Jenštejnové |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jankovští z Vlašimi jsou někdejší rytířský a panský český rod, svůj přídomek odvozoval od středočeských měst Jankov a Vlašimi. Později se rozdělil na několik samostatných větví, které přijaly vlastní přídomek.
První rytíři, kteří používali přídomek z Vlašimi, zřejmě nebyli nijak rodově spřízněni s těmi, kteří drželi Vlašim na konci 14. století.[1]
Historie
Počátky rodu
Šlechtic Markvart z Vlašimi je uveden v souvislosti s kanonizací Anežky Přemyslovny. Hynek z Vlašimi, syn Markvart, postavil v roce 1318 ve Vlašimi pevnost. Jaroš a Mařík z Vlašimi provázeli na výpravách na evropská bojiště Jana Lucemburského, po jedné z bitev byli pasováni na rytíře. Maříkův syn Hron padl spolu s králem Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku.
I když jsou někdy spojováni s pozdějšími držiteli hradu Vlašim, v dobových pramenech neexistuje doklad o rodové spřízněnosti, naopak Bohumír Červinka přináší přesvědčivé argumenty proti tomuto tvrzení.[1]
V roce 1363 koupil hrad Vlašim bohatý pražský měšťan Michal, který se od té doby začal psát Michal z Vlašimi. Hrad zřejmě držel společně s bratrem Janem Očkem, protože i on posléze začal používat přídomek z Vlašimi. Otcem Michala a Jana Očka byl Jan z Kamenice (Kamenec ve Slezsku;[2] nepravděpodobně Saská Kamenice[3]), písař ve službách krále Jana Lucemburského, který se usadil v Praze. Kromě Michala a Jana Očka měl ještě syna Pavla, kterému někteří autoři později rovněž přisoudili přídomek z Vlašimi, v soudobých pramenech se tak ale nikdy nepsal. Do roku 1368 to byl Pavel z Prahy, potom koupil hrad Jenštejn a založil rod pánů z Jenštejna. Oba rody ovšem používají erb se dvěma červenými supími hlavami, který zřejmě bratři používali už jako pražští měšťané.
Samotný Jan Očko se stal tajemníkem Karla IV. a poté olomouckým biskupem, doprovázel císaře na cestě po Itálii. Po smrti Arnošta z Pardubic jej roku 1364 zvolili druhým pražským arcibiskupem. V nepřítomnosti panovníka spravoval zemi a stal se poručníkem Václava IV. Pokračoval v budování roudnického hradu i města. Ve zdejší zámecké kapli se také nachází slavný votivní obraz. Roku 1378 jej papež Urban VI. jmenoval kardinálem, jako prvního Čecha v této funkci. V roce 1379 se vzdal postu arcibiskupa ve prospěch svého synovce Jana z Jenštejna a o rok později zemřel.
Čéč z Jankova zakládá rodinné pobočky v Nemyčevsi a Tuři v severních Čechách.V roce 1488 byl Václav z Nemyčevsi hradem Castellan na Pražském hradě a později maršálem u krále Vladislava II. Z Čech a Maďarska. Rodinná linie skončila smrtí Václava Sigmunda z Nemyčevsi v roce 1513.
Matěj byl uveden jako Rytri z Jankova v roce 1360 a je považován za dědečka pobočky Jankovští z Vlašimi na Moravě.
Moravská panství
V 15. století Jankovští prodali statky v Čechách a usídlili se na Moravě. Jan Jankovský z Vlašimi byl v roce 1405 členem zemského soudu a za své služby obdržel v roce 1416 od krále Václava zámek Úsov. Jiří Úsovský v letech 1516–1520 působil jako podkomoří markrabství moravského. V roce 1615 byli povýšeni do panského stavu bratři Fridrich a Volf Zikmund Jankovský z Vlašimi z bítovské větve a bratři Adam a Jiřík Jankovský z Vlašimi z linie rešické. Volfa Zikmunda zvolili za stavovského povstání dodatečně členem direktorské vlády. Než se stačil zodpovědět císaři Ferdinandovi II. z účasti na povstání, roku 1622 zemřel. Jeho bratr Fridrich bojoval na císařově straně, k bítovskému panství poté koupil i Jemnici.
Fridrichův syn Hynek se stal císařským radou Ferdinanda III. Císařský komorník Maxmilián Arnošt II. z Vlašimi (1665–1736) se od dob studií ve Vídni přátelil s Josefem I., později se stal tajným dvorním radou. Oženil se s vdovou po Adamovi hraběti Zrinském, Marií Kateřinou, rozenou hraběnkou z Lamberka (1664–1717). Díky tomuto sňatku získal obrovskou knihovnu rodu Zrinských, kterou přestěhoval na Bítov. Své dcery provdal za členy rodů Daunů a Kouniců. Snažil se pro sebe a svůj rod získat titul říšského hraběte, nashromáždil mnoho důkazů ze starých listin a jiných dokumentů. Jestli tato snaha vedla k cíli, je sporné, některá novější literatura uvádí stav říšských hrabat, avšak v archivu České dvorské kanceláře se žádné důkazy o tomto nenacházejí. Tento titul lze najít již před svatbou s hraběnkou Zrinskou, mohl jej používat jako manžel hraběnky. Po smrti Josefa I. ztratil vyhlídky na povýšení a vrátil se na rodnou půdu. Zemřel bez mužského dědice, čímž bítovská větev vymřela po meči.
František Antonín Jankovský z Vlašimi (1690–1752) pocházel z rešické linie rodu a soudně usiloval o získání Bítova pro svoji větev a děti svého bratra Jana Antonína (1692–9. června 1740). Povedlo se mu to v roce 1752, po několika měsících však zemřel a děti obou bratrů osiřely. Roku 1755 udělila císařovna Marie Terezie bítovské panství rakouským příbuzným bítovské větve, rodu Daunů.
Americká linie
Syn Jana Antonína, Jan Václav Jankovský z Vlašimi (1729–1775), působil jako vojenský vůdce během sedmileté války. Po jeho smrti jeho synové Jan Jankovský a Karel Jankovský von Mayenhorst byli pokračovateli rodu v Čechách. Rodina se oženila s rodinami von Raule a Kralik von Meyrswalden. V 18. století se příslušníci rodu odstěhovali z Čech. John Jankovsky (1845–1944) pokračoval v rodové linii v Americe.
Ve většině starší literatury se uvádí, že rod vymřel koncem 18. století.
Erb
Při povýšení do panského stavu dostali čtvercový erb s černou orlicí a znak pánů z Vlašimi se dvěma červenými supími hlavami.
Příbuzenstvo
Spojili se s pány z Kunštátu, Zrinskými, Lamberky, Dauny, Šternberky a dalšími českými a moravskými rody.
Reference
Související články
Literatura
- Bartosz Paprocki: Zrcadlo slavného Markrabí Moravského - 1593 (Digitalizováno)
- František August Slavík: Dějiny města Vlašimě a jeho statku - 1889 (Digitalizováno)
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Jankovští z Vlašimi, s. 64–65.
- BOLOM, Sixtus. Tajemství Jankovských z Vlašimi a na Bítově. Třebíč: Akcent, 2008. ISBN 978-80-7268-527-1.
- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1933, roč. XXXIV, s. 124–141. Dostupné online.
- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1934, roč. XXXV, s. 1–7, 49–72. Dostupné online.
- RŮŽEK, Vladimír. K původu druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě. Sborník archivních prací. 2014, roč. 64, čís. 1, s. 100–136. Dostupné online. ISSN 0036-5246.
- MUSÍLEK, Martin. Z měšťanského domu na panovnický dvůr. Potomci Jana z Kamenice a Olbramovici ve službách Lucemburků a církve. Mediaevalia Historica Bohemica. 2017, roč. 20, čís. 2, s. 85–115. Dostupné online. ISSN 0862-979X.
Externí odkazy
