Pythagoras (propuštěnec)

Pythagoras
Národnost římské
Povolání propuštěnec
Znám jako choť císaře Nerona
Titul Sommelier
Choť Nero
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pythagoras byl propuštěnec římského císaře Nerona, se kterým se údajně oženil při veřejném obřadu a císař na sebe vzal roli nevěsty.[1][2][3][4]

Život

O Pythagorově minulosti je známo málo. Je jisté, že byl propuštěncem, který doprovázel Nerona.

Sňatek s Neronem

V roce 64 nabídl Tigellinus Neronovi během Saturnálií řadu hostin, po jejichž několika dnech Nero uzavřel s Pythagorem sňatek:[5]

... snížil se k tomu, aby se oženil s jedním z toho špinavého stáda, jménem Pythagoras, se všemi formami řádného manželství. Přes císaře byl položen svatební závoj, lidé viděli svědky obřadu, svatební věno, pohovku i svatební pochodně, zkrátka bylo jasně vidět všechno, co i při svatbě ženy skrývá tma.

Doryforos

Suetonius vypráví příběh o tom, že se Neronova nevěsta jmenovala „Doryforos“. Tacitus i Dio Cassius se zmiňují pouze o Pythagorovi. Podle spisovatele Champlina je nepravděpodobné, že by došlo k druhé takové skandální svatbě, aniž by to bylo zaznamenáno. Dospěl tedy k názoru, že Suetonius si spletl jméno.[6] Doryforos, jeden z nejbohatších a nejmocnějších Neronových propuštěnců, zemřel v roce 62 před Tigellinovými hostinami,[6] kde byl Nero, pokrytý kůžemi divokých zvířat, vypuštěn z klece a napadal intimní partie mužů a žen přivázaných ke kůlům, načež byl propuštěn svým propuštěncem Doryforem.[7] Vzhledem k tomu, že „doryforos“ znamená stejně jako socha „nosič kopí“[8] (Δορυφόρος), je možné, že latinizované slovo mělo právě velké písmeno.[9]

Bibliografie

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pythagoras (freedman) na anglické Wikipedii.

  1. Internet History Sourcebooks Project: Ancient History. sourcebooks.fordham.edu [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  2. Cassius Dio — Epitome of Book 62. penelope.uchicago.edu [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  3. Classics Newsletter Winter 2004. web.archive.org [online]. 2011-12-30 [cit. 2023-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-30. 
  4. Champlin, 2005, p.146
  5. LacusCurtius • Tacitus, Annals — Book XV Chapters 33‑47. penelope.uchicago.edu [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  6. a b Champlin, 2005, p.161
  7. Champlin, 2005, p.169
  8. Champlin, 2005, p.166
  9. Champlin, 2005, p.313

Zdroj