Purkmistrovský poklad

Purkmistrovský poklad
Základní informace
Vznik	15. století
Typ	šperk, kniha, ciborium
Umístění
Umístění	Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Purkmistrovský poklad je soubor cenných historických a uměleckých památek, které jsou úzce spjaty s dějinami Hradce Králové. Soubor tvořily jak hmotné předměty, dnes uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, tak písemnosti uložené ve Státním okresním archivu v Hradci Králové.^[1]

Purkmistrovský poklad je souborem několika historických památek, které vznikaly v různých historických obdobích a které byly svým významem a stářím určeny k budoucímu uchování a ochraně. Původně byl soubor předmětů roztříštěn na různých místech (např. chrám sv. Ducha, stará radnice aj.), teprve v 19. století byly předměty a listiny zkompletovány a uloženy v truhle. Docházelo však k časté manipulaci, přendávání a ukazování předmětů, čímž došlo k poškození některých z nich. Královéhradecká obec si však uvědomovala jejich význam, a proto byly v roce 1854 zhotoveny dvě skříně, které byly umístěné v kanceláři purkmistra v budově tzv. Nové radnice na Malém náměstí a v nich památky uloženy. Právě tato skutečnost vedla k tomu, že se soubor cenností nazývá jako purkmistrovský poklad.^[2]

V roce 1879 se konala v městské reálce výstava starožitností, kde měla veřejnost poprvé možnost spatřit „památky po císařovně Alžbětě (Elišce), manželce Karla IV.“. Táto výstava dala následně podnět k založení městského muzea.^[3] Předměty ze sbírky purkmistrovského pokladu byly v roce 1884 uloženy do nové, speciálně vyrobené skříně firmy Märky, Bromovský a Schulz v Kuklenách.^[2]

Součástí purkmistrovského pokladu byly také listiny.^[4] Hradecké písemnosti si prošly ve svých dějinách velmi složitým obdobím a nepříznivě se na nich podepsala řada požárů, vojenských konfliktů a také zanedbání ze strany úředníků. Významnou ranou pro dějiny hradeckého archivu se stala nařízená skartace většiny středověkých a velké části raně-novověkých písemností, které byly odvezeny k rozemletí do kuklenské papírny a další část rozprodána.^[5] Některé z listin však všem navzdory všem zásahům přečkaly a byly uloženy v purkmistrovské kanceláři na Malém náměstí, odkud je v roce 1880 převzalo hradecké muzeum.^[2] V roce 1954 se pak archiválie dostaly do správy státního archivu, kde jsou uchovány dodnes.

Nejvýznamnější památkou purkmistrovského pokladu je tzv. Eliščin pás s délkou 168 cm a šířkou 4,4 cm. Je tvořen lněnou portou se středovým červeným pruhem a postranními bleděmodrými pruhy. Zdobí ho 24 rozet tvořených třemi trojicemi žaludů a stáčenými akantovými listy. V 19 rozetách jsou vsazeny české granáty vybroušené do routy, pět z nich má ve středu otvor na protažení jazýčku spony. Nejkrásnější částí jsou dvě pasířsky opracovaná nákončí s prolamovaným gotickým kružbovím, broušenými a leštěnými drahokamy a modrým a zeleným emailem. Obdélníkový závěs je doplněn o stříbrný nápis „na tom swietie zadna gyna“, který vystupuje z modrého emailu. Druhá strana je zakončena přezkou, sponu pásu drží dva lvíčci.^[2]

Sada 24 lžiček je vyrobena z jalovcového dřeva. Jejich délka činí 14–16 cm, misky jsou 7–8 cm dlouhé a 4,7–5,5 cm široké. Držadla lžic, která jsou ze stříbra, mají tvar dutého kužele dlouhého 8,5–9,2 cm. Jsou zdobena rytím nebo modrým, zeleným a fialovým emailem. Lžic s emailovanými závitky je jedenáct, s rytými nápisy devět a bez nápisů pouze se šupinatou okrasou na řapech jsou čtyři lžíce. Na konci řapů s emailovými nápisy je možné vidět v malém prohloubení písmeno z bílého emailu. Na lžicích, které postrádají email, je umístěna okrasa na způsob koruny.^[6]Moric Lüssner se na základě svého pozorování domníval, že původní součástí stříbrného kování lžic byly i drahokamy.^[7] Nejpřesnější popis nápisů podal Ludvík Domečka – např. „Pane Bože, rač požehnati“, „Pan Buoh má naděje“, „Kdož miluje čest, hoden (mi)lovanie jest nad jiné“,“ Pane Bože, rač zdařiti k tomuto jedlu, kdož jesti (bude)“ atd.^[8]

Jedná se o stříbrnou válcovitou nádobku ze druhé poloviny 15. století ve tvaru pyxis, typickou pro pozdně gotická ciboria utrakvistů, s vyjímatelnou vnitřní pozlacenou miskou na konsekrované hostie. Nádobka stojí na čtyřech nožkách v podobě granátových jablíček, která v křesťanském umění symbolizují Vzkříšení. Zevní plášť válce a horní část víka jsou potaženy tmavě zeleným sametem s vysokou plastickou rozvilinovou výšivkou doplněnou říčními perličkami a ozdobným uzávěrem ve tvaru figurky heraldického lvíčka. Na vnitřní straně víčka se nachází jemná rytina beránka držícího korouhvičku s křížem, který od doby raného křesťanského umění symbolizoval Krista nebo také eucharistii a je připomínkou Kristovy oběti.^[6][9]

Přestože utrakvistický původ ciboria nelze doložit písemně, bylo toto ciborium od nepaměti spojováno s utrakvistickou reprezentací města. Dokladem může být i to, že ještě v 19. století bylo jako starobylá městská památka uloženo v truhle mezi radničními cennostmi. Heraldický lvíček – figura ze znaku města – na víku potvrzuje, že ciborium bylo velmi pravděpodobně zhotoveno pro hradeckou městskou radu, která byla až do bitvy na Bílé hoře utrakvistického vyznání. Ciborium patrně náleželo k liturgickému vybavení objednanému pro bohoslužby v radniční kapli nebo městském kostele.^[6]

K ciboriu patří také dvě lžičky na podávání hostií a manipulaci s nimi z druhé poloviny 15. století. Pozlacenou lžičku zdobí tordování a ručička na konci, která drží stylizované žezlo. Druhá, stříbrná lžička je menší, zakončená žaludem. Dana Stehlíková soudí, že tvarování symbolicky napovídá tomu, že velká lžička sloužila mužům, menší pak ženám.^[10] Jiný názor zastává Kateřina Horníčková, která přisuzuje využití menší lžičky pro podávání hostií dětem, ty ale bývaly v inventářích kostelů jasně označeny.^[11]

Zpěvník z roku 1505, vázaný v kůži zdobené slepotiskem a kováním, obsahuje 367 pergamenových listů s písněmi církevního roku v latině i češtině, které reprezentují různé typy skladeb. Prolíná se tu klasický liturgický chorál s písněmi duchovními a vícehlasými skladbami. Kancionál vyzdobil proslulý iluminátor Janíček Zmilelý z Písku, vůdčí osobnost pražské malířské dílny, který se podílel mj. na výzdobě Jenského kodexu. Osmnáct iniciál obsahuje miniatury s biblickými náměty. Listy s iniciálami mají bohatou rozvilinovou výzdobu okrajů stránek, často rovněž s figurálními a zvířecími motivy. V rukopise nalezneme i podobu donátora Jana Franuse, držícího erb se symbolem soukenického cechu.^[6] Kancionál byl digitalizován a je možné si ho prohlížet prostřednictvím projektu Manuscriptorium.^[12]

Zdroj