Provadija

Provadija Провадия
Poloha
Souřadnice	43°10′10″ s. š., 27°26′34″ v. d.
Nadmořská výška	56 m n. m.
Časové pásmo	UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas)
Stát	Bulharsko Bulharsko
Oblast	Varenská
Obština	Provadija
Provadija
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	21,738 km²
Počet obyvatel	12 129 (2024)[1]
Hustota zalidnění	558 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.provadia.bg
PSČ	9900
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Provadija (bulharsky Провадия) je město ležící ve východním Bulharsku. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a žije v něm přibližně 12 tisíc^[1] obyvatel.

Město se nachází na řece Provadijska poblíž Provadijské soutěsky. Procházejí tu železniční tratě Varna–Sofie a Varna–Ruse.

5 km jihovýchodně od města se vyskytuje ložisko soli ležící v místě oslabené zóny na průsečíku několika zlomů.^[2]

Provadija je sídlo starší více než dvacet pět staletí. Nejstarší objevené stopy lidské činnosti v oblasti pocházejí z 5. století před naším letopočtem, kdy tyto země obývali Thrákové. V místě zvaném Tabiite (z turečtiny – opevnění) se dochovalo přibližně 30 skalních hrobek.^[3]

Má se za to, že dnešní město navazuje na byzantskou pevnost z 5. století, která byla součástí opevňovacího systému vybudovaného proti válečnickým kmenům pronikajícím od severu. Byzantinci to nazývali Provaton (Πρόβατον). O původu tohoto jména existují různé teorie: jedna ho spojuje s průchodem nebo zúžením, zatímco druhá verze je vázána na překlad slova „Provat“ (Προβάτ) ze starořečtiny, což znamená „ovce“. Pravděpodobně kvůli dobře rozvinutému chovu ovcí v této oblasti.^[3]

Slované, kteří se zde usadili (6.–7. století), nazývali pevnost Oveč, což je doslovný překlad byzantského názvu. Protobulhaři, kteří přišli později, převzali toto jméno, které přetrvalo po celý středověk. V hranicích bulharského státu se opevnění rychle rozrostlo v osadu a stalo se vojensko-správním centrem. Tomu napomáhala jeho strategická poloha – blízkost Plisky, Preslavi a Varny; v případě dobytí Varny by se Oveč stala hlavní překážkou na cestě k Plisce a Preslavi.^[3]

Během druhé bulharské říše (12.–14. století) bylo město prosperujícím řemeslným a obchodním centrem, kam přicházeli obchodníci z Dubrovníku, Arménie a dalších vzdálených zemí. Oveč se také stala jedním z nejdůležitějších metropolitních center Bulharska, spolu s Velikým Trnovem, Velikým Preslavem, Červenem, Drastarem a Sofií.^[3]

Podle Konstantina Jirečka byla Provadija během osmanského období významným východobalkánským centrem dubrovnického obchodu a místní dubrovnická kolonie využívala její kostel.^[4] Podle soupisů Silisterského ejáletu v první polovině 17. století bylo ve městě 18 mešit, 3 kostely, 4 lázně, 2 tekke a 5 medres. V roce 1649 katolický misionářský kněz Petăr Bogdan napsal, že ve městě jsou dva kamenné pravoslavné kostely – bulharský a arménský. Zhruba v této době byla uprostřed města postavena hodinová věž, která se dochovala do současnosti. Během rusko-turecké války (1828–1829) bylo město kompletně zničeno a jeho obnova trvala roky,^[5] takže podle soupisů Dunajského vilájetu zde v roce 1869 stálo 5 mešit, 1 kostel a 1 synagoga. Bulharská populace výrazně poklesla v důsledku několika vln emigrace do Ruska a Rumunska.

Během rusko-turecké války podepsalo v lednu 1878 místní obyvatelstvo (křesťané a muslimové) písemnou dohodu o vzájemné ochraně před jednotkami válčících stran Ruské říše a Osmanské říše. Byla vytvořena městská samospráva skládající se z 5 muslimů, 4 Bulharů a 1 Žida, vedená Osmanem bejem, což umožnilo zachránit město a okolní vesnice před zkázou.^[6] 3. února 1878 se vojska vedená generálem Konstantinem Manzejem přesunula po trase Suvorovo – Neofit Rilski – Petrov Dol – Provadija a bez odporu vstoupila do města. Ruská vojska byla křesťany slavnostně přivítána. Osman bej pozval generála do penzionu a symbolicky mu předal klíče od města. Jezdci generála Manzeje se ve městě zdrželi jen několik hodin. Zničili vlakové nádraží, zapálili státní potravinové sklady a zamířili na sever. Následující den, 4. února 1878, bylo doručeno oznámení o příměří podepsaném o 4 dny dříve v Edirne. Podle něj měly dnešní severovýchodní bulharské země až do uzavření míru zůstat pod osmanskou vládou. Stará správa zůstala na místě a dokonce pokračovala ve výběru daní až do srpna 1878. 3 dny po stažení ruských jednotek se do města vrátil místní správce Sulejman efendi s asi 150 četníky a převzal správu kazy. Postupně se obnovoval mírový život. Tento stav relativního klidu byl umožněn dlouhodobým přátelským vztahem muslimů ke křesťanům. K definitivnímu osvobození města došlo koncem července 1878. Moc ve městě přešla na ruskou komandaturu. V následujících dnech byly osvobozeny i všechny osady v okolí. Z tohoto důvodu dorazily ruské jednotky do města jen o několik měsíců později, 29.–30. srpna 1878.

Osvobození Bulharska od osmanské nadvlády zastihlo město s asi 3 500 obyvateli. Na krátkou dobu bylo město okresním centrem Bulharského knížectví. V důsledku správní reformy v letech 1881 až 1959 mělo status okresního města.^[5] V roce 1884 založila skupina vlasteneckých občanů čitalište. Město rostlo a rozvíjelo se, zvyšoval se počet obyvatel, otevíraly se mlýny, olejárny, lakýrny, mýdlárny a textilní továrny. V prvních letech 20. století bylo město známo svou trvalou podporou Progresivní liberální strany.^[7] Začalo se rozvíjet jako průmyslové a obchodní centrum. V roce 1923 vypukly ve městě a jeho okolí občanské nepokoje proti převratu z 9. června.^[5]

V roce 1917 objevil mladý voják Stojan Sabev poblíž řeky Provadijska solný pramen. V roce 1923 byl postaven solivar a malé léčebné lázně pro dělníky a v roce 1935 větší a modernější lázně s jedním oddělením. V roce 1938 byla koupelna rozšířena o další přihrádku. Rostoucí zájem o solné koupele vedl v roce 1962 k výstavbě moderních minerálních lázní, které se nacházely na jižním okraji města.^[8] Po druhé světové válce začal rychlý průmyslový rozvoj. Během let socialistické výstavby bylo město součástí průmyslové osy Varna – Devňa – Provadija. 6 km jihovýchodně od města, poblíž vlakového nádraží Mirovo, se nachází jedno z největších ložisek kamenné soli v Bulharsku o mocnosti 3900 m, ze které se vyrábí kuchyňská sůl. Solný roztok z ložiska je potrubím dopravován do chemického závodu na výrobu sody v Devně.

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od třicátých let (1934–2021):^[9]

K 15. březnu 2025 ve městě žilo 12 071 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 14 378 obyvatel. Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^[10] Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^{[11][p 1]}

•   Bulhaři: 3 308 (92.2 %)
•   Romové: 129 (3.6 %)
•   Turci: 120 (3.3 %)
•   ostatní^{[p 2]}: 30 (0.8 %)

• 
  Členové spolku Junak z Gabrova u solného dolu v Provadiji, 1927
• 
  Výstavba divadelní budovy v Provadiji v r. 1943
• 
  Pevnost Oveč

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Провадия na bulharské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Provadija na Wikimedia Commons

Zdroj