Protesty v Los Angeles 2025

protesty v Los Angeles v červnu 2025
Druh události	protesty proti federální politice
Stát	Spojené státy americké Spojené státy americké
Místo	Los Angeles, Kalifornie
Datum	6. červen 2025 – bude oznámeno
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protesty v Los Angeles vypukly 6. června 2025 po sérii razií americké imigrační a celní správy v centru Los Angeles ve státě Kalifornie. Při těchto raziích bylo zadrženo nejméně 44 osob.^[1][2][3] Při následných protestech bylo zadrženo přes 378 lidí.^[4] Americký prezident Donald Trump do Los Angeles proti vůli guvernéra povolal na čtyři tisíce příslušníků Národní gardy a sedm set příslušníků námořní pěchoty.^[5]

Protesty proti raziím imigračního úřadu se také rozšířily do dalších amerických měst (New York, Chicago, Dallas aj.).^[6]

Napětí vyvolaly razie Úřadu pro imigraci a cla (ICE), jehož agenti se v Los Angeles zaměřili na několik míst a podle médií zadrželi desítky lidí.^[7] Mezi zadrženými byli například občané Indonésie nebo Mexika.^[8][9]

Podle Reuters se jednalo o zatím poslední z řady podobných zátahů provedených v řadě amerických měst v rámci snahy prezidenta Donalda Trumpa zakročit proti nelegální imigraci.^[7]

Série razií v centru Los Angeles vyvolala odpor protestujících a místních činitelů, kteří označili opatření za krutá a zbytečná. Někteří protestující házeli na bezpečnostní složky kusy betonu, pořádkové síly proti nim zasáhly slzným plynem a pepřovými spreji. Protestující také sprejovali na zdi budovy federálního soudu slogany proti ICE a shromáždili se před věznicí, kde se údajně nacházeli někteří ze zadržených.^[1]

Thomas Homan, označovaný jako Trumpův „pohraniční car“ (border tzar) a mající na starosti deportace, pohrozil, že může zatknout kohokoli, kdo by bránil vynucování imigračních zákonů, třeba i losangeleskou starostku Karen Bass nebo kalifornského guvernéra Gavina Newsoma.^[10][11] Newsom následně Homanův výrok označil za „jednoznačný krok k autoritářství“, zatímco Trump prohlásil, že by tak na Homanově místě učinil.^[10][12][13]

Do Los Angeles dorazili příslušníci Národní gardy, nasazení federální vládou k potlačení protestů i přes nesouhlas kalifornských úřadů.^[2] Bylo to poprvé po 60 letech, kdy byla Národní garda aktivována bez žádosti guvernéra (předtím tak učinil v roce 1965 Lyndon Johnson, aby v Alabamě zabránil násilí proti demonstrantům za občanská práva).^[14] V jihovýchodní části Los Angeles se policisté střetli se zhruba stovkou demonstrantů, z nichž někteří nesli mexické vlajky a měli nasazené roušky.^[2]

Do 9. června bylo zatčeno 60 lidí.^[3] Tři policisté a dva novináři utrpěli zranění.^[3] Reportérka australské televize a britský zpravodajský fotograf byli postřeleni policejními gumovými projektily.^[15] Kalifornie vedená demokratickým guvernérem Gavinem Newsomem v pondělí podala kvůli kauze žalobu na Trumpovu vládu.^[16]

Americká armáda oznámila, že vyšle na 700 příslušníků námořní pěchoty do Los Angeles k potlačení nepokojů.^[17] Podle šéfa losangeleské policie Jima McDonnella policie v úterý zatkla 197 osob.^[6] Starostka Los Angeles Karen Bass, která též kritizovala nasazení federálních jednotek,^[15] vyhlásila nouzový stav a nařídila zákaz vycházení v rozsahu asi 2,6 km² v centru města. Do té doby bylo postiženo rabováním 23 podniků.^[6] Guvernér požádal soud, aby nasazení Národní gardy a námořní pěchoty urychleně zablokoval, neboť podle něj přispělo k eskalaci napětí a rozšíření nepokojů.^[6]

Protesty se mezitím rozšířily také nejméně do 9 dalších amerických měst, mimo jiné New Yorku, Atlanty, Chicaga, Dallasu, Philadelphie a San Franciska.^[6] Texaský republikánský guvernér Greg Abbott vyhlásil pohotovost jednotkám místní Národní gardy.^[18]

Sanfranciský soudce Charles Breyer dočasně zakázal Trumpovi nasadit Národní gardu proti demonstrujícím v Los Angeles s odůvodněním, že její mobilizace byla nezákonná, neboť situace ve městě zdaleka nesplňovala definici „vzpoury“, jak svůj krok zdůvodňoval prezident.^[19] Trumpova vláda se proti verdiktu soudce odvolala a několik hodin po rozsudku jej odvolací soud zvrátil s tím, že bylo na 17. června naplánováno soudní slyšení.^[20]

Zatímco v hlavním městě Washingtonu probíhala slavnostní vojenská přehlídka, agentura AP informovala o tom, že v centru Los Angeles nadále probíhaly demonstrace a policie ve snaze rozehnat demonstrující vystřelila granáty se slzným plynem, jehož oblaka zasáhla i shromáždění rodin před radnicí.^[21]

Podle vedení Los Angeles bylo během protestů vyrabováno 23 podniků a tím způsobena škoda v řádech milionů dolarů.^[22][4]

Podle Associated Press bylo při dokumentování protestů zraněno přes 24 novinářů, podle skupiny Reportéři bez hranic šlo o 31 případů, z toho 27 útoků ze strany pořádkových složek.^[23] Australská reportérka Lauren Tomasiová byla zasažena gumovým projektilem, britský zpravodajský fotograf Nick Stern musel podstoupit operaci po zásahu „plastovou kulkou“.^[24]

Na sobotu 14. června byla ohlášena vojenská přehlídka u příležitosti 79. narozenin prezidenta Donalda Trumpa a 250. výročí vytvoření amerického pozemního vojska, první po 34 letech (poslední se konala 1991 k ukončení války v Perském zálivu). Na stejný den bylo ohlášeno velké množství protestů proti Trumpově politice a vládě v několika stovkách až tisících měst USA. Největším protestem se měl stát pochod k Bílému domu. Protesty uspořádala koalice odborových, liberálních a prodemokratických aktivistů pod označením No Kings (Žádní králové) a získaly značnou pozornost veřejnosti v reakci na zásah Trumpovy administrativy vůči protestům v Los Angeles.^[25][26] Trump varoval, že případné nepokoje tvrdě potlačí.^[27] Samotnou přehlídku a účast (očekávanou původně kolem 200 000 lidí) poznamenala předpovídaná nepřízeň počasí.^[21] Protestní shromáždění v Minneapolis pořadatelé zrušili v důsledku politicky motivovaného útoku na dva místní demokratické politiky a jejich chotě.^[28][29] Několik lidí se zúčastnilo i demonstrace v Praze na náměstí Jana Palacha.^[28]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu protesty v Los Angeles v červnu 2025 na Wikimedia Commons

Zdroj