Projekt 122bis
| Projekt 122bis / třída Kronshtadt | |
|---|---|
 Albánské plavidlo projektu 122bis
| |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |
Sovětské námořnictvo Kubánské revoluční námořnictvo Bulharské námořnictvo a další... |
| Typ |
hlídkový člun stíhač ponorek |
| Lodě | asi 230 |
| Osud | aktivní (2014) |
| Nástupce | Projekt 204 (Poti) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 300 t (standardní) 330 t (plný) |
| Délka | 52 m |
| Šířka | 6,5 m |
| Ponor | 2,2 m |
| Pohon | 3 diesely |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | 35–40 |
| Výzbroj | 1× 85mm kanón 4× 37mm kanón (2×2) 2× 14,5mm kulomet 2× RBU-900 2 skluzavky hlubinných pum |
| Sonar | Tamir |
Projekt 122bis (v kódu NATO třída Kronshtadt) je třída velkých hlídkových člunů a stíhačů ponorek sovětského námořnictva z doby studené války. Postaveno bylo okolo 230 jednotek této třídy. Přibližně 50 jich bylo předáno zahraničním uživatelům, kterými byla Albánie, Bulharsko, Čínská lidová republika, Indonésie, Kuba, Polsko a Rumunsko.[1]
Stavba
Plavidla této třídy byla stavěna v letech 1946–1956. Celkem bylo postaveno okolo 230 jednotek této třídy.[1]
Konstrukce
Plavidla nesla jeden dvouúčelový 85mm kanón, dva 37mm dvoukanóny, dva 14,5mm kulomety. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-900, během služby u některých lodí nahrazené výkonnějšími typy RBU-1800, nebo RBU-2500. Pohonný systém tvořily tři diesely o výkonu 3300 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 150.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 122bis na Wikimedia Commons
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
