Pražská brána (Tábor)
| Pražská brána | |
|---|---|
 Fotografie západní strany Pražské brány táborského fotografa Ignáce Šechtla (okolo roku 1880)
| |
| Základní informace | |
| Pojmenováno po | Praha |
| Poloha | |
| Adresa |
Tábor,  Česko
|
| Další informace | |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pražská brána (též Nová brána) je zaniklá městská brána v Táboře v jižních Čechách. Vznikla v první polovině 15. století spolu s městským opevněním jakožto hlavní z městských bran, tedy opevněných vstupů do města. V 19. století potom došlo k její demolici, její poslední zbytky byly odstraněny v květnu 1884.
Historie
15. století
Tábor, město založené husitskými souvěrci roku 1420, bylo vybudováno na pahorkatině pod dříve stojícím hradem Kotnov. Z důvodu rozvíjejících se husitských válek začalo být spěšně opevňováno, aby bylo chráněno okolo tří tisíc nových obyvatel města, reprezentujících tzv. Táborský svaz. V rámci těchto prací vznikly, přibližně ve stejné době, také čtyři městské brány. Hlavní a největší byla potom brána situovaná ve východní části opevnění v místech terénně nejsnazšího přístupu do města, odkud vedla cesta směrem k Praze, hlavnímu městu Českého království, proto tedy dostala název Pražská. Nazývána byla taktéž Nová, poté, co byla původní brána hradeb kotnovského hradu s výstavbou města zrušena.
Svou zatěžkávací zkouškou si brána následně prošla během husitských válek a zejména během obléhání Tábora roku 1438, kdy město po více než měsíc čelilo vojskům Albrechta Habsburského.[1] Po svém plném dokončení byla Pražská brána složena z celkem tří vrat, dvou věží a prostoru parkánu. Existenci Nové brány, předsunuté věže vnějšího opevnění města, dokládá ve své zprávě o návštěvě Tábora roku 1451 italský církevní hodnostář Aeneas Sylvius, pozdější papež Pius II.
Novověk
Někdy po roce 1559 byly obě věže Pražské brány přestavěny a získaly trojúhelníkové renesanční štíty. Roku 1567 vyzdobil reliéf brány umělec Jakub Cyrin výjevem s biblickými a mytologickými motivy.
Zánik
Už počátkem 19. století rozhodla městská rada o demolici některých struktur městských hradeb. Přední komplex Nové brány byl zbořen ve dvou etapách v letech 1809 a 1836, středový potom zanikl roku 1859. Při jižní straně horní věže vzniklo v přilehlé sýpce roku 1841 první stálé městské divadlo, kde mj. roku 1851 zahrála i Zöllnerova divadelní společnost pod uměleckým vedením J. K. Tyla. V 80. letech 19. století pak bylo rozhodnuto o zboření sýpky i vnitřní Pražské brány, aby se uvolnilo místo pro novou divadelní budovu. Věž s bránou byly zbořeny v květnu 1884, v letech 1886–1887 zde pak vyrostla nová divadelní budova podle návrhu pražského stavitele Františka Buldry.[2] Jedinou městskou branou, která byla zachována, je Bechyňská brána.
Památka
Někdejší bránu připomíná pamětní deska na domě č. 355 v Palackého ulici. V dlažbě ulice je pak vyznačen půdorys brány, v suterénu divadla potom její kamenné pozůstatky.[3]
Galerie
-
Rytina vnější brány (prof. J. Janoušek) -
Rytina vnitřní brány (prof. J. Janoušek) -
Pamětní deska komplexu Pražské brány na domě na adrese Palackého 355 -
Nové divadlo v Táboře krátce po dokončení (okolo 1890)
Odkazy
Reference
- ↑ Válka s Albrechtem Rakouským. www.taniassecret.cz [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Jc TEĎ.cz. www.jcted.cz [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné online.
Literatura
- DOSTÁL, Jaroslav. Střední Povltaví: východní část : (Benešov, Bechyně, Mladá Vožice, Neveklov, Sedlec, Sedlčany, Tábor, Týn nad Vltavou, Vlašim, Votice). V Praze: Knihkupectví Klubu českých turistů, 1941, s. 131. Online
- SEDLÁČEK, August, Karel LIEBSCHER, Adolf LIEBSCHER a Vojtěch KRÁL Z DOBRÉ VODY. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1885, s. 158-160. Online
- WAGNER, Václav. Tábor. Praha: F. Topič, 1924, s. 8-9. Online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská brána na Wikimedia Commons
