Poslední rodina

Poslední rodina
Pohled z okna Zdzisława Beksińského ve varšavské čtvrti Mokotów, rekonstrukce z Historického muzea v Sanoku, použitá při práci na filmu
Pohled z okna Zdzisława Beksińského ve varšavské čtvrti Mokotów, rekonstrukce z Historického muzea v Sanoku, použitá při práci na filmu
Základní informace
Jiný název The Last Family
Původní název Ostatnia rodzina
Země původu PolskoPolsko Polsko
Jazyk polština
Délka 124 minut
Žánry životopisný
drama
Scénář Robert Bolesto
Režie Jan P. Matuszyński
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Andrzej Seweryn
Dawid Ogrodnik
Aleksandra Konieczna
Produkce Leszek Bodzak
Hudba Atanas Valkov
Kamera Kacper Fertacz
Kostýmy Emilia Czartoryska
Střih Przemysław Chruścielewski
Architekt Jagna Janicka
Výroba a distribuce
Premiéra Polsko 30. září 2016
Česká premiéra Česko 11. května 2017
Distribuce Kino Świat
Česká distribuce Aerofilms
Přístupnost od 12 let
Ocenění Zlatý lev (Filmový festival v Gdyni 2016) pro nejlepší herečku a nejlepšího herce
Poslední rodina na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední rodina, v polském originále Ostatnia rodzina, je polské životopisné drama z roku 2016 režiséra Jana P. Matuszyńskeho. Film, podle scénáře Roberta Bolesta, vypráví o rodině Beksińských: malíři Zdzisławovi, jeho ženě Zofii a jejich neurotickém synovi Tomkovi. Hlavní role ztvárnili Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik a Aleksandra Konieczna.

Poslední rodina byla většinou kladně hodnocena kritiky, kteří ocenili herecké výkony a důraz na obyčejný život rodiny Beksińských. Film byl oceněn Zlatými lvy a Polskou filmovou cenou za nejlepší scénář. Herec Andrzej Seweryn, představitel Zdzisława za svůj výkon získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.

V Polsku měl film premiéru dne 30. září 2016. Do českých kin jej vybrali diváci evropského projektu Scope100.[1] Oficiální česká premiéra v kinech proběhla 11. května 2017.[2]

O filmu

Film vypráví příběh rodiny Beksińských. Příběh filmu začíná v roce 1977, kdy se Tomasz Beksiński přestěhuje do bytu ve Varšavě nedaleko svých rodičů. Malíř Zdzisław Beksiński žije se svou ženou Zofií, svou matkou a matkou Zofie. Vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou intenzivní a bouřlivé. Zdzisław Beksiński, jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století, vytvářel fantastické obrazy plné hrůzy a tajemného obsahu. Proslavila jej také inteligence, smysl pro humor a láska k novým technologiím. Jeho syn Tomasz „Tomek“ Beksiński byl hudebním novinářem, rozhlasovým moderátorem a překladatelem filmů. Tomek byl neurotický a impulzivní, několikrát se pokusil o sebevraždu. Zofia Beksińska, malířova manželka a Tomkova matka, se starala o dům, byla spojovacím prvkem celého příběhu, udržovala rodinu pohromadě a vždy se o svého syna bála. Osudy tří hrdinů slouží jako univerzální portrét rodiny, ukazující všechna její utrpení, vzestupy, pády, problémy, ale také lásku a péči.

Obsazení

Andrzej Seweryn Zdzisław Beksiński (český dabing: Viktor Preiss)
Aleksandra Konieczna Zofia Beksińska (český dabing: Taťjana Medvecká)
Dawid Ogrodnik Tomasz „Tomek“ Beksiński, syn Zdzisława a Zofie (český dabing: Kryštof Hádek)
Andrzej Chyra Piotr Dmochowski (český dabing: Libor Hruška)
Zofia Perczyńska Stanisława Beksińska, matka Zdzisława (český dabing: Růžena Merunková)
Danuta Nagórna Stanisława Stankiewicz, matka Zofie (český dabing: Libuše Švormová)
Alicja Karluk Patrycja (český dabing: Jana Kotrbatá)
Magdalena Boczarska Ewa (český dabing: Petra Nesvačilová)
Agnieszka Michalska Helena (český dabing: Týna Průchová)
Adam Szyszkowski Jan Nowak (český dabing: Alexandr Postler)
Elżbieta Karkoszka starší žena (český dabing: Jana Hermachová)
Wojciech Jagielski hrál sám sebe (archivní záznam vysílání Večer s upírem na programu RTL 7) (český dabing: Jan Teplý)
Marek Niedźwiecki hrál sám sebe (hlas v polském rádiu Program III)

Recenze

Hlavní herci s režisérem Matuszyńskim na červeném koberci na filmovém festivalu v Gdyni 2016

Film získal u českých filmových kritiků velmi nadprůměrná a příznivá hodnocení:

Martin Svoboda v recenzi pro Aktuálně.cz vyzdvihuje herecké výkony hlavních představitelů, scénář i propracovanou řemeslnou stránku filmu.[6] Martin Mišúr ve své recenzi pro Cinepur zmiňuje zejména propracované záběry a působivost celého filmu.[7] Marcel Kabát v recenzi pro Lidové noviny uvádí, že film má „fascinující atmosféru“ a též kvituje herecké výkony hlavních představitelů.[8] Michal Šobr v recenzi pro Českou televizi mimo jiné píše, že si režisér Matuszynski „tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko“.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostatnia rodzina na polské Wikipedii.

  1. ↑ Českým vítězem Scope100 je polský debut Poslední rodina. Mediadesk [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-14. 
  2. ↑ Poslední rodina. Aerofilms [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Vážně zázračný debut. Sílu Poslední rodiny násobí černý humor. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ BRYCH, Jakub. Taková poslední rodinka. Recenze Ostatnia rodzina.. iDNES.cz [online]. 2017-05-08 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ OSVALD, Marek. Recenze: Poslední rodina - životopisné drama bez příkras a přesto strhující. Kinobox [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ SVOBODA, Martin. Recenze: Film Poslední rodina je skvělý debut. Příběh malíře smrti fascinuje. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ MIŠÚR, Martin. Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina. Cinepur [online]. 2017-09-06 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ KABÁT, Marcel. RECENZE: Zdzisław Beksiński a jeho běsi ve varšavském paneláku. Lidové noviny [online]. 2017-05-11 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠOBR, Michal. Recenze: Poslední rodina umírá v tísnivé polské panelstory. Česká televize [online]. 2017-05-14 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj