Poschiavo

Poschiavo
Poschiavo v zimě
znak
Poloha
Souřadnice	46°19′30″ s. š., 10°3′25″ v. d.
Nadmořská výška	1 014 m n. m.
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Bernina
Poschiavo Poschiavo, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	191,01 km²
Počet obyvatel	3 450 (31.12.2021)
Hustota zalidnění	18,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.poschiavo.ch
PSČ	7742 Poschiavo 7710 Ospizio Bernina 7710 Alp Grüm 7741 San Carlo 7745 Li Curt 7746 Le Prese
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poschiavo (německy Puschlav, lombardsky Pus’ciav) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Bernina. Leží ve stejnojmenném údolí u stejnojmenného jezera na na řece Poschiavino^[1] v nadmořské výšce 1 014 metrů nad mořem a s necelými 3,5 tisíci obyvatel je zároveň hlavní a největší obcí okresu.^[2]

Historie

Význam nálezů z údolí z doby římské nebyl dosud jednoznačně objasněn. Jisté je, že půda tohoto údolí byla Valtellině odebrána v raném středověku. Vesnice Postclave a její křtitelnice, pravděpodobně pozdější kolegiátní kostel San Vittore, jsou v listinách zmiňovány v roce 824. Osídlení Poschiava se zintenzivnilo v 11. století. Z té doby pocházejí kostely San Pietro u Poschiava a San Romerio nad jezerem Poschiavo.^[3]

Ve 13. století se Poschiavo objevilo jako feudální panství biskupa z Churu. Po střídání úřadů se údolí dostalo v roce 1350 pod milánskou nadvládu, z níž bylo násilně vymaněno v roce 1406. Cumün (údolní obec včetně Brusia), která nyní vždy vystupovala jako jeden celek, požádala biskupa o ochranu a 29. září 1408 se připojila ke Gotteshausbundu. Odkoupením biskupských práv bylo v roce 1494 dosaženo plné nezávislosti jako vrchnostenského soudu v rámci Gotteshausbundu.^[3]

Protestantský sbor byl založen v roce 1547 uprchlíky z Itálie. V následujících desetiletích využívaly kolegiátní kostel obě vyznání, dokud se protestantům nepodařilo postavit vlastní kostel v důsledku nepokojů v kantonu, vraždy ve Valtellině v roce 1620, útěku v roce 1623 a arbitrážního rozhodnutí Drei Bünden v roce 1642. Katolíci z Poschiava podléhali až do roku 1870 diecézi Como, ačkoli politicky patřilo údolí ke Gotteshausbundu a později ke Graubündenu.^[3]

V roce 1547 založil Dolfino Landolfi v Poschiavu první tiskárnu v Graubündenu. V roce 1549 vydal první významná tištěná díla, včetně stanov Valtelliny, prvního protestantského katechismu v italštině od Pietra Paola Vergeria a papežského seznamu zakázaných knih. V roce 1620 bylo mnoho Landolfiho tisků zničeno, ale Landolfiho tiskárna existovala s přestávkami až do roku 1720.

Po bouřlivé fázi vřavy v Graubündenu během třicetileté války se Poschiavo rozvíjelo spíše klidně, především díky dopravě přes průsmyk Bernina a zemědělství. Od 17. do 19. století mnoho obyvatel Poschiava emigrovalo, nejčastěji do Španělska, Portugalska a Francie, někteří také do Ameriky nebo Austrálie, kde provozovali kavárny a cukrárny.

Současné rozdělení se samostatnými obcemi Poschiavo a Brusio existuje od roku 1851. S výstavbou Berninské dráhy a vodních elektráren Bernina (dnes součást nadnárodního koncernu Repower, jenž má v Poschiavu své sídlo) v letech 1904–1912 se údolí vymanilo z izolace. Počet obyvatel se stabilizoval a cestovní ruch se postupně rozvíjel jako důležité hospodářské odvětví.

V létě roku 1987 byla velká část obce poničena silnou bouří. Rozsáhlé škody byly postupně opraveny.

Geografie

Poschiavo se nachází asi 15 kilometrů jižně od průsmyku Bernina, který spojuje Engadin s Valtellinou. Obec zahrnuje horní část Poschiava včetně bočních údolí a rozkládá se od rozvodí na severu údolí, které je tvořeno mimo jiné skupinou Bernina a pohořím Forcola di Livigno, až po jižní konec jezera Lago di Poschiavo (německy Puschlaversee) v nadmořské výšce 962 metrů. Nejvyšším bodem území, které je na západě a východě ohraničeno horskými hřebeny, je centrální vrchol Piz Palü (3 901 m).

Stálá sídla se většinou nacházejí podél údolní cesty nebo v její blízkosti a jsou rozdělena do tří skupin (squadri):

• Squadra del Borgo, která se skládá z hlavní vesnice (borgo, Poschiavo v užším slova smyslu) a vesnice Cologna;
• Squadra di Aino na severu, která se skládá z vesnice San Carlo a vesnic Somaino, Angeli Custodi, Percosta a Permunt;
• Squadra di Basso na jihu, kterou tvoří Sant'Antonio s Campiglione, Li Curt a La Rasiga, Prada s Annunziatou a Le Prese s Cantone, Pagnoncini a částí Miralago.

Na území obce se nachází také velké množství vysokohorských pastvin a osad.

Rozlohou jde čtvrtou největší obec kantonu, a jednu z nejhustěji zalesněných ve Švýcarsku. V roce 1997 bylo 19,8 % území obce využíváno pro zemědělství, 32,1 % pro lesy a 1,8 % bylo zastavěno. Neproduktivní půda tvořila 46,2 %.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel[3]
Rok	1850	1860	1870	1900	1910	1950	1980	1990	2000	2010	2017
Počet obyvatel	2 888	2 741	2 890	3 102	3 676	4 034	3 294	3 178	3 225	3 506	3 516

Po první velké vlně vystěhovalectví v letech 1850–1860 počet obyvatel nepřetržitě rostl až do roku 1950 (mezi lety 1850–1950 nárůst o 39,68 %). K výraznému nárůstu došlo zejména v letech 1900 až 1910, kdy byla dokončena Berninská dráha. Druhá vlna emigrace v letech 1950–1990 vedla do průmyslových center a turistických letovisek (úbytek o 21,22 %). Od té doby počet obyvatel opět mírně roste (1990–2005: +9,72 %).

Jazyky

Poschiavo je jednou z převážně italsky mluvících obcí v kantonu Graubünden. Úředním jazykem je zde italština, kterou hovoří velká většina obyvatel. Používán je alpský lombardský dialekt, tzv. Pus'ciavin. V roce 1900 jím mluvilo 96,45 % obyvatel. Méně než desetina obyvatel používá primárně také němčinu, především díky turistickému ruchu. Ke konci 20. století se podíl italsky mluvících obyvatel pohyboval okolo 90 %, jak ukazuje následující tabulka:

Jazyky v Poschiavu
Jazyk	Sčítání lidu 1980		Sčítání lidu 1990		Sčítání lidu 2000
	Počet	Podíl	Počet	Podíl	Počet	Podíl
Italština	3 028	91,92 %	2 858	89,93 %	2 917	90,45 %
Němčina	208	6,31 %	255	8,02 %	255	7,91 %
Rétorománština	24	0,73 %	22	0,69 %	14	0,43 %
Počet obyvatel	3 294	100 %	3 178	100 %	3 225	100 %

Národnostní složení

Z 3 487 obyvatel na konci roku 2005 bylo 3 246 (93,09 %) švýcarských státních příslušníků.

Osobnosti

• Wolfgang Hildesheimer (1916–1991), německo-židovský spisovatel a dramatik, od roku 1957 žil a zemřel v Poschiavu; je pohřben na místním hřbitově^[4]
• Matteo Badilatti (* 1992), švýcarský cyklista, pochází z Poschiava

Galerie

• 

  Kostel Sv. Viktora

• 

  Evangelický kostel

• 

  Die Torre Comunale

• 

  Palazzo de Bassus-Mengotti, dnes muzeum

• 

  Kostel sv. Marie

• 

  Náměstí

• 

  Náměstí

• 

  Via Palazzi

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poschiavo na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poschiavo na Wikimedia Commons
• (německy) [1] – oficiální stránky

Zdroj