Poručenská rada OSN

Poručenská rada OSN
Zasedací místnost Poručenské rady
Zasedací místnost Poručenské rady
Vznik 1945
Sídlo New York, Spojené státy americké
Mateřská organizace Organizace spojených národů
Oficiální web www.un.org/en/sections/about-un/trusteeship-council/index.html
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poručenská rada OSN byl krátce existující hlavní orgán Organizace spojených národů. Její rolí bylo zabezpečit přechod závislých a nesamostatných území k samostatnosti. Skládala se z dvojího členství. Na jedné straně byly státy, které spravovaly nesamostatná území a na druhé straně stáli členové bezpečnostní rady plus tolik dalších států, aby byla rovnováha na obou stranách. Pod správu patřila bývalá mandátní území Společnosti národů; území, jež byla odňata poraženým mocnostem po druhé světové válceItálii, Japonsku; dále území, která státy dobrovolně svěřily pod poručenský systém. Ve skutečnosti však žádný stát nesvěřil svá území dobrovolně.

Poručenská rada byla ustavena Chartou OSN v roce 1945, aby dohlížela na správu jedenácti území zařazených do poručenské soustavy. Jejím úkolem bylo zajistit přijetí takových kroků, které připraví tato území na samosprávu nebo samostatnost. Podle Charty OSN byla Poručenská rada pověřena zkoumáním a projednáváním zpráv správcovských států o politickém, hospodářském a sociálním vývoji daného území. Současně se zabývala podněty obyvatel těchto území a prováděla speciální ověřovací mise.

Do roku 1994 dosáhla všechna svěřenecká území OSN samosprávy či nezávislosti, ať již jako nezávislé státy či připojením k některému ze sousedních nezávislých států. Posledním bylo svěřenecké území Tichomořských ostrovů (Palau), které se v témže roce staly 185. členským státem OSN. Poručenská rada, složená ze stálých členů Rady bezpečnostiČíny, Francie, Ruské federace, Velké Británie a Spojených států – tak splnila svůj účel. Byla proto upravena její procedurální pravidla a Rada se má scházet jen v případech, kdy to bude situace vyžadovat.

Externí odkazy

Zdroj