Portál:Literatura/Ukázka měsíce06
Tak z oné rány vespolek se rojí
krev s řečí; ruka má snět upustila,
i stál jsem jako člověk, jenž se bojí.
„By dřív to jeho mysl uvěřila,"
můj mudřec děl, „ty, duše zdrána v zlobě,
co jen má píseň jemu oznámila,
On nebyl by své ruky vztáhl k tobě,
mne svedla neslýchaná věc, jej míti
ku činu, jenž mne tíží v této době.
Nuž rci, kdo's byla, on můž' osvěžiti
za pokání tvou pověsť v světě cele,
neb dovoleno jest mu nazpět jíti."
Dante Alighieri (1265–1321) – Božská komedie
Přečtěte si celý text na Wikizdrojích.
